Nordic Walking

úterý a čtvrtek 14:00-16:00 h / Praha a okolí

 

Pozvánky na konkrétní vycházky najdete na straně Novinky.

VOZNICE - STOŽEC - SKALKA - MNÍŠEK - 14.6.2019

Na vycházku přišli pouze manželé Vodehnalovi. Moc mne to překvapilo, protože se mi ji podařilo načasovat naprosto přesně – viděli jsme záplavu kvetoucích náprstníků.

Z Prahy jsme vyjeli v 7 h. Za chládku jsme od autobusové zastávky ve Voznici šlapali po zelené a pak modré TZ na lesní rozcestí „Voznice“, dále po zelené TZ lesní cestou zvanou „Hadovka“ na rozcestí „Knížecí studánky“ a yystoupali na Stožec (605 m n. m.). Krásným chladivým lesem, v nadmořské výšce cca 550 m n. m., jsme po hřebenové trase došli na Skalku a sešli do Mníšku. Ušli jsme cca 18 km. Byla to jedna z nejhezčích vycházek.

Honza Šiml

 

PROSEČNICE - TÝNEC NAD SÁZAVOU - 11.6.2019

V úterý 11.6.2019 se konala vycházka po trase Prosečnice - Vlčí rokle - Panská skála -Týnec nad Sázavou - cca 13 km. Účastnilo se jí 13 "pochodníků".

Do Prosečnice jsme jeli vlakem z Kačerova. Na trasu z Prosečnice jsme vyrazili poměrně pozdě - asi v 10:30 hod. Ten den odpoledne dosáhla teplota 32 oC. Vzhledem k tomu, že téměř celá trasa vedla lesem nebyla procházka nikterak náročná, ale naopak příjemná.

Krásný kamenný vodopád ve Vlčí rokli na začátku trasy mnohé fascinoval svou mohutností a zvláštností - něco opravdu nevídaného. Dále vedla trasa lesními cestami mnohde roubenými vzrostlými stromy. Mimo jiné též překrásnou modřínovou alejí. Alejí, jakých je u nás málo. Pohled na řadu, nejméně třicet metrů vysokých, mohutných modřínů, dlouhou cca půl kilometru, je úžasný. Dále jsme šli pěšinkami vystlanými travou a mechem, vyzdobenými letními květy včetně pestrobarevných, vysokých náprstníků. Krásná příroda a příjemná atmosféra celý zážitek z výletu ještě umocnily.

Honza Šiml

 

POSÁZAVSKÁ STEZKA - 9.6.2019

Na stanici Budějovická dorazilo 16 výletníků. Autobusem jsme dojeli do Kamenného Přívozu a vyrazili nejprve po asfaltové silnici, ze které jsme po necelém kilometru odbočili na červenou turistickou značku (TZ) do údolí Sázavy.

Po úzké kamenité pěšince nad Sázavou, která v jednom místě prudce stoupá, jsme došli na rozcestí turistických cest - červené a modré. Klasická Posázavská stezka vede až do Pikovic po červené. My jsme pro tentokrát udělali malou změnu a pokračovali příjemnou lesní cestou, která se střídá s pěšinkami, po modré značce do Třepsína. Pod Třepsínem jsme se zastavili v sídle vodníka TŘEPSINA, syna vodníka TŘEPA. Přečetli jsme si jejich rodinný příběh, který je moc zajímavý, avšak poněkud složitý. Kdo chce vědět podrobnosti o tomto rodě vodníků, tak si tam zajděte (nejblíže to je ze Štěchovic).

V Třepsíně, hned na kraji obce u krásné zvoničky, je restaurace. Zde jsme se občerstvili a s novými silami se vydali hlubokou romantickou roklí do údolí Sázavy. Asi po 20 minutách jsme stanuli zpět na červené TZ Posázavské stezky. První vyhlídka, na kterou jsme došli, Raisova vyhlídka je pojmenovaná po známém českém spisovateli, který ji rád navštěvoval. Je odsud „letecký“ pohled do údolí řeky Sázavy. Následovala Klimentova vyhlídka, ze které je pohled na zákrut řeky s chatami a malou pláží. Vyhlídka získala název po Josefu Klimentovi (1858 – 1938), učiteli, dlouholetém pracovníkovi Klubu Českých turistů a autorovi turistických průvodců.

Od této vyhlídky trasa klesá blíž k hladině řeky. Všude okolo je mnoho přírodních krás a zajímavostí. Sestup však vyžaduje opatrnost – mít otevřené oči pro krásu i nebezpečí. Sešli jsme k řece a podél toku pokračovali směrem do Pikovic. Vlevo nad námi jsme minuli Medník, který každoročně navštěvujeme, když na jaře kvete vzácná rostlina kandík. Cestou jsme vzhlíželi ke skalám, na kterých jsou vybudovány krkolomně vyhlížející stavby chatek. Mimo jiné i „kadibudka“ přilepená na skálu v obrovské výšce. Na protějším břehu řeky se vyjímá skalní útvar Pikovická jehla.

Po chvilce jsme došli k velkému dřevěnému kříži, který je na začátku Posázavské stezky. Zde je na skále upevněna pamětní deska Posázavské stezky se základními daty o stavbě. Pořídili jsme si „cílovou“ fotografii a vydali se ke konečné stanici autobusu u Pikovického mostu. Část účastníků počkala na autobus do Prahy zde, druhá část pokračovala podél Sázavy do Davle. Do Prahy jsme přijeli společně asi v 15 hod.

Celková délka trasy do Pikovic činí 10 km, do Davle pak 13 km. Věřím, že jste si výlet užili ve zdraví a těším se na viděnou na dalším výšlapu.

Honza Šiml

 

ÚDOLÍM ŘEKY KAMENICE - 18.5.2019

Vyrazili jsme vlakem v 9:19 h ze Smíchovského nádraží směr Turnov. Po dvou hodinách jsme byli na místě a dali si oběd v restauraci proti nádraží, která je moc příjemná a obědy mají do 100 Kč.

Posilněni a v dobré náladě jsme rychlíkem ve 12:42 h pokračovali do Železného Brodu, kde jsme přestoupili na navazující osobní vlak, a nakonec vystoupili ve stanici Návarov, která je přímo v lese.

Došli jsme k mostu, odkud je krásná vyhlídka na řeku. Prošli jsme okolo hezké vilky Rusalka, kde byla rovněž možnost občerstvit se. Pokračovali jsme do mírného kopce a přešli na stezku směřující na zbořeninu Návarov, kde jsme si trochu zasportovali. Čekala nás totiž krátká feráta zajištěná kovovým žebříkem. Vystoupali jsme ke zřícenině hradu, který jsme si bohužel nemohli prohlídnout zblízka, protože se právě opravuje.

Potom jsem sešli dolů k řece, kde začínala divoká příroda a slapy. V rozšiřujícím se údolí se divoká voda zmírňuje. Prošli jsme nejkrásnějším úsekem podél řeky zpět k Rusalce a odtud do Jesenného. V 16:07 h jsme nasedli na rychlík přímo do Prahy.

Celou cestu připravila a krajem svého mládí nás provedla Milena Frýbová. Děkujeme.

Jitka Hlaváčková

 

POVLTAVSKÁ STEZKA - 17.5.2019

Několik dnů před termínem vycházky bylo deštivých. Trasa je náročná i za sucha. Proto jsem z bezpečnostních důvodů uvažoval o odložení vycházky a o náhradní trase.

U autobusu na Smíchovském nádraží se nás sešlo deset – všichni odhodlaní vycházku absolvovat. Dojeli jsem do Štěchovic a vyrazili po modré turistické značce na okraj obce, kde jsme odbočili do prudkého svahu na pěšinu, která vede zalesněným svahem. Minuli jsme potrubí přečerpávací elektrárny, která je součástí přehrady Štěchovice, a posléze se podívali na elektrárnu shora.

Pokračovali jsme podél Vltavy po zelené TZ až do Třebenic (zelená TZ). Povltavská stezka je součástí naučné stezky Svatojánské proudy. Trasa je mimořádně krásná a pozoruhodná, avšak cesta po ní je obtížně schůdná. Vede v délce 8 km po úbočí svahu vysoko nad vodní hladinou Vltavy mezi hrázemi vodních nádrží Slapy a Štěchovice. Její název Svatojánské proudy odkazuje na místa, dávno skrytá pod hladinou. Přesto, že počasí bylo v den vycházky pro turistiku ideální, bylo potřeba nespěchat a na chůzi se soustředit. Chůze na promoklém terénu byla pomalejší a vyžadovala zvýšenou opatrnost a pozornost na každém kroku.

Po zelené TZ jsme došli až k soše sv. Jana Nepomuckého na dohled od Slapské přehrady. Odsud jsme vystoupali po 233 schodech k zastávce autobusu a restauraci v Třebenicích, kde jsem vycházku (částečně z časových důvodů) ukončili a vrátili se MHD do Prahy. Na Homoli, k nádrži přečerpávací elektrárny, si zajdeme jindy.

Ukázalo se, že odhodlání přítomných, trasu neměnit a zdolat nástrahy cesty, mělo reálný základ, že se u nikoho z přítomných nejednalo o přecenění svých fyzických možností, jak se někdy stává. Přiznávám se, že jsem měl obavy, aby nenastaly komplikace, jejichž řešení by v daném terénu bylo velice složité. Za tyto pochybnosti se všem omlouvám.

Trasa Povltavské stezky je úžasná za každého ročního období. Tentokrát nás provázela sytá zeleň listoví stromů, keřů, květy mnoha druhů pozdně jarních, ale už i letních, bylin dávaly znát, že klepe na dveře léto. Vizuální zážitek byl umocněn zasvěceným popisem jednotlivých rostlin, který nám poskytnul jeden z účastníků –Petr Šmerák. Kromě střídajících se malebných výhledů na Vltavu jsme podél cesty míjeli skalní útvary, suťová pole, prošli dvěma skalními tunely a vystoupali na vyhlídky, z nichž byl pěkný výhled na vltavský kaňon. Při pohledu na Vltavu z výšky jsme se snažili představit si, jaký pohled by se nám naskytnul, kdyby nebylo Štěchovické přehrady. Cestou jsou rozmístěny nové, dobře koncipované informační panely naučné stezky „Svatojánské proudy“, přibližující okolní přírodu. Mnohé z toho, co jsme si přečetli na panelech, jsme mohli spatřit na vlastní oči – i živého mloka. Bystré oko Petra Š. spatřilo i ledňáčka. Citlivý turista může na této osmikilometrové trase vidět a zažít mnoho zajímavého.

Byl to pěkně prožitý den. Všechny, nejen účastníky, moc zdravím. Těším se na další výšlapy.

Honza Šiml

 

ODPOLEDNÍ PROCHÁZKA PRAHOU - 14.5.2019

Sešlo se nás dvanáct turistek. Vyrazily jsme autobusem ze zastávky Na Knížecí směrem na Dívčí Hrady. Vyšlapaly jsme na Ctiradův vrch a odtud dolů do Prokopského údolí.

Za chladného a větrného počasí (jen občas na nás vykouklo sluníčko) jsme ušly cca sedm km.

Jitka Hlaváčková

 

 

NÁVŠTĚVA SKANZENU V PŘEROVĚ NAD LABEM - 20.4.2019

Na místo srazu na Černé Mostě dorazilo 17 turistů. Autobusem č. 398 jsme dojeli do Starého Vestce, odkud jsme pokračovali pěšky přibližně 3 km polní cestou podél potoka do skanzenu v Přerově nad Labem.

Krásné počasí nám umožnilo vychutnat si cestu přírodou i sváteční atmosféru přerovského skanzenu. Nahlédli jsme do života předchozích generací, jak v tomto kraji žily od konce 18. do poloviny 20. století. V současné době je ve skanzenu k vidění osm chalup a mnoho dalších hospodářských objektů, které sem byly přeneseny ze středního Polabí a citlivě soustředěny do celku, který přesvědčivě charakterizuje polabskou vesničku 19. století.

Velikonočně vyzdobeným skanzenem jsme procházeli chalupu od chalupy a nahlíželi do věrně zachycených interiérů světnic. V některých světnicích seděly selky (figuríny) v historických oblečeních (pracovních šatech, krojích) a prováděly různé domácí práce, za pecí si hrály děti. V kolíbce spalo dítě. Kovárna byla oživena ohněm, u kterého koval kovář apod. Instalace je tak přesvědčivá, že při vstupu do objektu a pohledu na ně mnozí návštěvníci podvědomě pozdravili. Pro nás starší, kteří měli možnost v mládí pobývat na venkově, to bylo nostalgické nahlédnutí do dětství a mnohdy i připomenutí blízkých osob, které jsme v tomto prostředí vídali při práci s nářadím, které naše vnoučata pravděpodobně vůbec neznají.

Velikonoční atmosféru skanzenu dokreslovala výstava kraslic a různé techniky zdobení vajíček včetně praktických ukázek. Kdo chtěl, mohl si sám vyzkoušet. Po podrobné prohlídce skanzenu jsme se vydali na cestu do Čelákovic. V lužním lese, kterým jsme procházeli směrem k Labi, jsme si kromě mohutných stromů a začínající květeny mohli povšimnout následků několikaletého období sucha. Místa, kde byly močály a jezírka, jsou většinou vyschlá. I tak je každý lužní les svou neupravenou divokostí krásný. Další naše cesta se vinula alejemi vzrostlých stromů, chatovou oblastí okolo upravených zahrádek po břehu Labe až do Čelákovic.

Z Čelákovic jsme se vrátili do Prahy vlakem. Ušli jsme přibližně 9 km.

Honza Šiml

 

VYCHÁZKA JARNÍM POLABÍM: ČELÁKOVICE - KÁRANÝ - 17.4.2019

Na vycházku dorazilo 13 zájemců. Z nádraží v Čelákovicích jsme došli do středu města, kde jsme si dopřáli malé občerstvení ve vyhlášené cukrárně. Prohlédli jsme si náměstí se zajímavou kašnou (kaskádovitý potůček) a výstavní radnici.

Z náměstí jsme sešli po žluté turistické značce k Labi, kde jsme nejprve udělali společnou fotografii u kmenů mohutných topolů a potom pokračovali podél zdymadla k lávce přes Labe. Minuli jsme plavební komoru pro velké dopravní lodě přepravující např. uhlí, štěrk či těžké kontejnery s různým materiálem a zbožím. Při přecházení lávky se nám naskytl pohled nejen na Labe, ale i na vlastní město a orientačně i na trasu naší cesty.

Přešli jsme po lávce těsně nad hladinou slepého ramene Labe, prošli přírodní rezervací Grádo, až ke křižovatce turistických tras „U Václava“, kde jsme se na chvíli zastavili u zbytku bývalé ermitáže (poustevny), kterou založil hrabě Špork. Ze záznamů o tomto místě vyplývá, že kromě poustevny tu bývaly zahrady s vodotrysky, větrný mlýn a řada barokních soch (pravděpodobně dílo Matyáše Brauna). Do dnešní doby zde zůstala jen malá část – pískovcový reliéf zavraždění sv. Václava a sochy andělů Života a Smrti. (Většina soch byla přemístěna na zámek v Lysé nad Labem). Vše je pěkně restaurováno.

Po prohlídce kapličky a sousoší jsme pokračovali po červené až do Káraného. Les, jehož krajem jsme procházeli, je součástí chráněné přírodní rezervace Lipovka. Jedná se o lužní lesy v blízkosti řeky a podél slepých ramen Labe a kulturní borové lesy na sušších místech navátých písků mezi Brandýsem a Lysou n. L. Obec Kárané je známá zdroji pitné vody pro Prahu – přírodní filtrace písky umožňuje získávat kvalitní pitnou vodu. Projdeme okolo plnírny pitné vody a těsně za obcí se klene přes Labe další lávka, která nám umožní přejít zpět na pravý břeh Labe.

Za lávkou, přes kterou jsme prošli na druhý břeh Labe na okraj lázní Toušeň, jsme měli neplánovanou, ale velice příjemnou zastávku na chatě u jednoho z účastníků vycházky – Petra Šedy.

Po návratu na trasu jsme pokračovali po levém břehu Labe a mezi jeho slepými rameny zpět až ke zdymadlu, kde se okruh naší vycházky uzavřel. Pestrá příroda, labský veletok a lesy.

Zpět do Prahy jsme dojeli vlakem z Čelákovic. Ušli jsme přibližně 12 km.

Honza Šiml

 

VYCHÁZKA JARNÍM POLABÍM: SADSKÁ – NYMBURK – 9.4.2019

Do Sadské jsme dojeli autobusem č. 398, prošli jsme náměstím a odbočili na návrší k dominantě města - kostelu sv. Apolináře. Pokračovali jsme po žluté turistické značce kolem hotelu Modrá Hvězda a u jezera navázali na červenou turistickou značku, kterou jsme sledovali až do Nymburka.

Od jezera, které vzniklo po těžbě písku, jsme pokračovali po cestičkách v borových lesích, které jsou založeny na pískových dunách, a brodili jsme se pískem jemným jako mouka. Před obcí Písty jsme si prohlédli jednu z písečných dun, která byla zachována bez porostu a je udržována jako přírodní památka. Za obcí jsme šli po lukách (pastvinách) a po průchodu částí lužního lesa jsme sešli na cyklostezku k Labi a po ní došli až do Nymburka.

Zde jsme se vyfotografovali pod zbytkem středověkých hradeb. Mnozí byli překvapeni jejich monumentalitou a krásou. Po další malé prohlídce města jsme se zastavili na občerstvení a vlakem se vrátili do Prahy.

Vycházky dlouhé 12 km se zúčastnilo sedmnáct turistů. Celou trasu, včetně krátké prohlídky Sadské a Nymburka, jsme absolvovali za krásného slunečného počasí. Pokochali jsme se rozkvetlými sakurami v růžové aleji v Sadské a množstvím bíle kvetoucích stromů a keřů. Chvílemi to vypadalo, jako v zasněžené krajině.

Honza Šiml

 

VYCHÁZKA JARNÍM POLABÍM: LIBICE - PODĚBRADY - 3.4.2019

 

VÝLET NA KARLŠTEJN A OKOLÍ - 30.3.2019

Výchozím bodem vycházky, které se zúčastnilo 17 osob, byla obec Karlštejn a cílem obec Svatý Jan pod Skalou. Od nádraží jsme vystoupali po červené turistické značce k hradu, který jsme obešli a lesní cestou pokračovali k místu zvanému „Dub u sedmi bratří“. Lesní pěšiny a cesty nás vedly dále přes „Bubovické vodopády“ a turistickou křižovatku „Propadlá voda“ na hřebínek s výhledy na staré mohutné lomy a úzkokolejnou dráhu pro hornické účely. Na protější stráni jsme viděli arboretum a na plošině pod strání ukázky těžených hornin.

Pokračovali jsme na vrchol skály Svatý Jan, ze které je letecký pohled na klášter, obec a okolní kopcovitou krajinu. Pohled poskytuje mimořádný zážitek. Poté jsme sestoupili do obce ke klášteru a prohlédli si kostel a jeskyni sv. Ivana (poustevnu).

Vzhledem k náročnosti trasy a teplému počasí jsme se rozhodli náš výšlap neprodlužovat do Vráže a ukončit jej ve Sv. Janu. Odjeli jsme tedy autobusem MHD do Prahy.

Špičkové počasí, probouzející se jarní příroda a daleké výhledy do malebné krajiny nám byly odměnou za opakované, namáhavé výstupy a sestupy hlubokými romantickými roklemi. Ušli jsme cca 12 km.

Účastníkům děkuji za příjemnou společnost, všechny zájemce o naše výšlapy zdravím a připomínám další vycházku, která se koná již ve středu 3.4.2019. Tentokrát do Polabí a to z Libice do Poděbrad (cca 10 km po rovině).

Honza Šiml

 

PIKOVICE - MEDNÍK - 22.3.2019

 

STARÁ BOLESLAV A OKOLÍ - 11.3.2019

 

DALEJSKÝM ÚDOLÍM DO ŘEPORYJÍ - 4.3.2019

 

VYCHÁZKA NA BRANICKOU SKÁLU - 19.2.2019

Na vycházku přišlo 17 zájemců. Většina z nich znala Branickou skálu jen z cest po nábřežích – Branickém či Smíchovském.

Počasí bylo příjemné, dohlednost poměrně dobrá. Vycházka byla tentokrát opravdu krátká. Zato výškový rozdíl byl značný. Pohled ze skály na Prahu je podobný, jako ze skály na Vyšehradě jen s větším záběrem směrem k Modřanům. Všichni ve zdraví došli – doufám, že spokojení.

Všem přeji slunné dny a těším se na naše další vycházky.

Honza Šiml

 

VÝLET DO HRADCE KRÁLOVÉ – 20.1.2019

Dvacet účastníků absolvovalo výlet přesně podle připraveného programu.

Prošli jsme se poloprázdnými ulicemi moderní části města, kde jsme obdivovali architektonické řešení zástavby pořizované v první polovině dvacátého století a o kousek dál zástavbu starého města. Všechny zaujala (v Praze nevídaná) čistota hradeckých ulic, jejich šířka a „vzdušnost“. Při pomalé procházce byl čas zastavit se před jednotlivými objekty a uvědomit si jejich stavební čistotu a krásu.

Za mostem, přes který jsme přešli Labe, jsme si prohlédli řadu budov dosud funkční hydroelektrárny z roku 1912, která zaujme snad každého architektonickým řešením a barevností. Prohlédli jsme si vkusně upravené Jiráskovy sady s řeckokatolickým kostelíkem sv. Mikuláše, přeneseným sem z východního Slovenska v roce 1935, a sousoším soutoku Labe a Orlice od sochaře Josefa Škody, u něhož jsme udělali společnou fotografii.

Po kaskádovitém schodišti okolo Gočárových teras jsme došli na nádvoří Starého pivovaru, který byl nedávno přebudován na moderní sídlo Úřadu Královéhradeckého kraje. Pokračovali jsme kolem katedrály sv. Ducha až k Bílé věži a vyšlapali jsme slíbených 225 schodů nahoru. Výstup není ani trochu nudný a výhled na Hradec a jeho blízké i daleké okolí (byly vidět i zasněžené Krkonoše) je nádherný.

Prošli jsme se Velkým náměstím, prohlédli si starodávné podloubí a paláce a na Malém náměstí se občerstvili v hospůdce. Po krátkém odpočinku následovala návštěva Východočeské galerie moderního umění, kde je, kromě současné výstavy Zdenka Sýkory, k vidění vynikající stálá výstava moderního umění a expozice Vladimíra Preclíka.

Po návštěvě galerie jsme prošli kolem Klicperova divadla na hradecké šance, sešli k soše L. J. Pospíšila, který se zasloužil o moderní rozvoj města, a podél hradeb došli na další most, ze kterého je pěkný pohled na budovu Muzea východních Čech (bohužel v současné době obehnané lešením). Zastavili jsme se na prostorném Masarykově náměstí před sochou Tomáše Garrigue Masaryka a pomalu došli na nádraží.

Tento krátký komentář postrádá výčet mnoha dalších drobných zážitků z naší pěší hradecké pouti. Příjemné počasí nás provázelo celý den.

Děkuji všem za účast, příjemnou společnost a zdravím.

Honza Šiml

 

PIKOVICE - JÍLOVÉ - 27.11.2018

Moji milí, včera, za příjemného zimního počasí (0–3 oC, bezvětří) jsme se provětrali na osmikilometrové trase mezi Pikovicemi a Jílovým, plné přírodních zajímavostí. Sešlo se nás pouze třináct a pejsek. Na to, že pozvánku posílám na 98 adres, to není moc. Nevadí.

Všichni došli do Jílového v pohodě s tvářemi zbarvenými dorůžova a úsměvem na rtech. Věřte, že vycházky v zimě jsou zdravější než v létě. Nebojte se chladného vzduchu a pojďte příště s námi.

Všechny zdraví

Honza Šiml

 

PIKOVICE - MEDNÍK - 5.10.2018

Za krásného podzimního počasí jsme se v pátek 5.10. prošli krásnou přírodou v oblasti obou Medníků.

Vystoupili jsme na Velký Medník, udělali "vrcholovou" fotografii a zapsali se do návštěvní knihy. V přístřešku pod Medníkem jsme poobědvali z vlastních zásob a vydali se na trasu okolo Malého Medníku. Cesta vede okolo staré vrby, sídla ještě staršího vodníka, který tam hlídá asi stovku (nebo víc?) hrníčků na lidské dušičky. Samozřejmě jsme se s ním vyfotili.

Roklí, roubenou skalními útvary jsme sešli na Posázavskou stezku (asi v její střední části) a  po ní došli zpět do Pikovic k mostu na autobusovou zastávku.

Skoro celá trasa vede po přírodních cestách s výhledy na okolní krajinu i na meandrující Sázavu. Je to jen kraťoučký popis zážitků z této mimořádně pěkné (asi 11 km dlouhé) trasy, která poskytuje poznání mnoha přírodních zajímavostí.

Vycházku využilo 11 párů nohou.

Posílám turistický pozdrav a těším se na další společné vyšlápnutí.

Honza Šiml

 

KYTÍN A MNÍŠEK - LEDEN 2018

Tento kurz se koná pod naším Kulturně komunitním centrem. Chcete-li se ho zůčastnit, zavolejte nám na recepci, případně se u nás rovnou stavte!
© 2008 - 2018 Senior fitnes z. s. Všechna práva vyhrazena. Design by Vojtěch Blechta