Cyklovýlety

Máte-li zájem vyrazit s námi na kolo, kontaktujte pana Ivana Lišku telefonicky 602 236 259 nebo písemně iliska.fox@email.cz.

Nebo sledujte naše novinky, kde najdete pozvánky na aktuální akce. Příští výlet se uskuteční již 2. dubna 2019!

 

Zpráva z cyklovýletu – 2. dubna 2019

Milé spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři Senior fitnes!

Ve čtvrtek 2. dubna jsme vyrazili již na třetí letošní výlet. A zase nám přálo počasí! Ráno bylo sice ještě poněkud chladné, ale odpolední hodiny v Kokořínském údolí byly prosluněné a prohřáté.

Ve vlaku směrem na Všetaty se nás sešlo celkem pět-Květa, Petr, Fanda, já a naše novicka Lenka. Vystoupili jsme ve stanici Kropáčova Vrutice a odtud pokračovali na Mšeno. Cesta byla překvapivě hrbolatá, kostky nás provázely daleko za Vrutici.

Když jsme po dvaceti kilometrech dorazili do malebného městečka Mšeno, vítala nás otevřená restaurace s parádní hovězí polévkou a vkusným zalitím dle chuti každého. A ze Mšena jsme vyráželi už ke Kokořínskému údolí. Nejprve nás ale čekal výstup na Vrátenskou Horu (498 m) se zdejší rozhlednou. Únavu z téměř dvou set schodů nahradily krásné pohledy na blízké i vzdálenější kopce.

Pak jsme navštívili hrad Houska, ovšem vstup do památky nám byl zapovězen, nebylo ještě otevřeno a kastelán se pro pětici cyklistů přece nepřetrhne. Pak už jsme sjížděli starou zámeckou cestou do údolí. Nepřehlédli jsme pramen říčky Pšovky a projeli krásnou vískou Tubož s nádhernými chalupami. Příjemné bylo mírné, ale stálé klesání podle toku Pšovky s několika rybníky. Z pestré nabídky pocestných občerstvoven jsme nevyužili žádnou, anžto byly i v tento krásný den ještě zavřeny.

Až za Pokličkami se na nás usmálo štěstí, hospoda měla otevřeno a nabídla nám kromě nápojů i tři gulášové polévky. Svoji pouť jsme skončili na nádraží v Mělníku. Původně zamýšlený odjezd vlakem v 16:21 jsme nestihli, přes mimořádnou snahu CK drážních pracantů se nám z Mělníka nepodařilo odjet dříve než ve čtvrt na sedm.

Tak se nám ten třetí kolovýlet poněkud protáhl. Ale nevadí: natočili jsme i s cestou do Satalic a zpět 73 km, celkové stoupání 983 m, kalorická spotřeba 1302, aktivní čas 4:10 hod. Celkem už máme letos natočeno 203 km. Škoda, že krásného počasí i nádherných tras nevyužívá více cykloturistů, adresář obsahuje přes dvacet jmen, účast ze tří letošních výletů zatím nepřesáhla 5 těl. Považujte to všichni za vydatnou výzvu před jistě příznivými dny dubna, května i června.

A příští výlet bude ve středu 17. dubna, tedy těsně před Velikonočními svátky. Trasu určím a pozvánku pošlu včas. Těším se na dalším výletě se Senior fitnes.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 21. března 2019

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři z hnutí Senior fitnes, dámy a pánové!

Poslyšte zprávu z našeho už druhého letošního kolovýletu, který jsme nakonec na radu zkušených spolujezdců přesunuli z úterka 19. na čtvrtek 21. března. Věru se nám to vyplatilo, čtvrteční počasí už bylo klidnější a pro cyklovýlet téměř ideální.

Trasu jsme dodrželi, jak jsme si slíbili. Od srazu u nádraží v Horních Počernicích jsme vyrazili po klidných cyklostezkách přes Zeleneč a Toušeň až do Čelákovic. Minuli jsme oblíbené koupaliště Malvíny a pohledem jsme počastovali první technickou zajímavost na trase - vodárnu v Káraném, která dodává vodu do naší metropole už od začátku minulého století, kdy byla ještě za císaře Františka Josefa ve své první podobě postavena.

Vzápětí jsme mírně odbočili k další technické památce na trase a prohlédli si alespoň z dálky bývalou Volmannovu vilu v areálu bývalého TOSu v Čelákovicích. Pak už jsme pokračovali podél Labe až do Kerska.

Nastal čas oběda, nepohrdli jsme mimořádnými porcemi v restauraci U Pramene (dříve U zahrádkářů). Dobře nasyceni jsme volným tempem projížděli Kerskem, navštívili Ateliér Kuba plný Velikonoční tématiky a nato dorazili k bývalé Hrabalově chatě.

Zpáteční cestu jsme volili směrem na Lysou nad Labem, poté jsme dorazili do malebné obce Byšičky, jejíž ráz ji v nedávné historii moudře položil hrabě Špork. Cestu jsme zakončili opět na nádraží v Horních Počernicích.

Celková kilometráž byla tentokrát poněkud vyšší, zapsali jsme 75 km. Přesto výlet považujeme za pohodový, především díky počasí. Cestu v celém rozsahu absolvovali Květa, Fanda, Petr a já. Děkuji všem za dobrou pohodu a těším se na další, již třetí letošní kolovýlet v úterý 2. dubna. Ostatně to se nám ještě nestalo, abychom měli do konce března přes 100 km.

Zdravím všechny zájemce o cykloturistiku se Senior fitnes!

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 7. března 2019

Vážení přátelé cykloturistiky se Senior fitnes, dámy a pánové!

Posílám zprávu z letošního prvního kolovýletu a hned hlásím, že jsme měli kliku. Termín, který jsem s notnou dávkou drzosti vypsal, byl původně spjat s ne zcela příznivou předpovědí, leč z okolo ležících dnů byla nejpřijatelnější. Protože se nám všem už chtělo do přírody, tak jsme to riskli a vyšlo to.

Čtvrtek 7. března 2019, to je zatím nečasnější termín našich výjezdů! A za tu drzost jsme byli náležitě odměněni. Proti předpovědi se teplota značně zvýšila, a když jsme v poledne pojídali skvělý oběd na zahrádce restaurace u zimního stadionu v Černošicích, pálilo na nás jarní sluníčko a stupňů bylo věru na dvacet! A to už jsme měli polovinu cesty za sebou.

Proti již tradiční zahajovací trase jsme tentokrát zvolili mírné prodloužení se startem až od stanice Stodůlky. Sešlo se nás pět - to je také rekordní a na začátek velmi slibné - jen houšť. Květa, Petr, Fanda, Eva a já jsme pak vyrazili přes Řeporyje na cestu podél Dalejského potoka. Údolíčko Dalejské je proti následnému Prokopskému ještě romantičtější, skoro jsme si připadali jako na divokém západě. Příroda ještě spala, o to více bylo vidět skrz vegetaci. Zajímavé.

Po pár kilometrech náročné trasy jsme dojeli na kraj Prokopského údolí. To už známe, letos tam moc cyklistů nebylo. Před Hlubočepy jsme navštívili dvě zajímavá místa - hlubočepské jezírko a pak jsme vystoupali pěkným krpálem na trať známého Semerinku. Přesně v místech, kde České dráhy právě dokončovaly výstavbu nové železniční stanice Žvahov. Toť velmi záslužný čin.

Otřeli jsme se o starý žvahovský hřbitůvek a sjeli jsme do Hlubočep. Pak jsme místo podél Vltavy zvolili na radu Petra trasu kolem starého barrandovského koupaliště. Nebyl to hezký pohled, zvláště pro nás už letité pamětníky, kteří slávu tohoto rekreačního sportoviště pamatují, Květa dokonce v plavkách z věku školačky. Na obrázku vidíte ten srab a trosky bazénu i věže, ze které skákali v padesátých letech naši reprezentanti - myslím, že byli asi dva, větší zájem tenkrát nebyl.

Poté jsme se napojili na již tradiční cestu proti proudu Vltavy. U Lahovic jsme pohovořili se stádečkem ondater v jedné laguně. Milé setkání, nadějné, jsou to hodná zvířátka. Dál směrem na západ a zatím pořád bez větru. Pak nás hlad přiměl hledat místo k občerstvení, místní znalci nás poslali v Černošicích k zimnímu stadionu. Poradili nám dobře. No a po dobré krmi jsme pomalu obraceli kurz na východ.

Začal foukat pěkný vítr. Projeli jsme Lipence a ocitli se na Zbraslavském náměstí. A opět již tradiční kafíčko se zákuskem na slunečném posezení. Zpátky po proudu Vltavy jsme se vraceli po visuté lávce nového lahovického mostu a pak už uháněli jako praví stíhači až na Zlíchov. Šťavnatému větru moc děkujeme. Poradili jsme se, kdy a kam příště, rozloučili se a vyrazili vstříc svým domovům.

Každý mohl - dle místa startu i cíle ujet tak mezi 55 a 60 km. Do deníku zapisujeme společných 55. Tak díky všemu a všem - byl to krásný premiérový cyklovýlet.

Srdečně zdravím všechny spolujezdce i adepty ze svého rostoucího mail-adresáře.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 25. října 2018

Dohodli jsme se, že na letošní poslední výlet vyjedeme ve čtvrtek 25. října a ukončíme ho v pivovarské hospodě v Kounicích. A taky jsme se dohodli, že těch kilometrů na konci října už nemusí být tolik jako na předchozích trasách.

No tak úplně to tedy zase nedopadlo. Jednak jsme ujeli něco přes šedesát kilometrů (jak kdo, dle místa výjezdu - ale 62 to jistě bylo), jednak jsme z kounické hospody museli směrem na Prahu najíždět další kilometry. No a díky silnému větru to věru žádná "závěrečná" pohoda nebyla.

Dle plánu jsme vyjeli přes Klánovice až do Úval. To byla pohoda, jede se lesem, v klidu a ani vítr moc nestraší. Dále nás dokonce hnal do kopce na Přišimasy, protože foukalo od západu. Nad Přišimasy jsme zvolili cestu přes vrch  Klepec, kde jsou známé menhiry - jeden má dokonce pamětní desku se vzpomínkou na založení naší republiky. Tak jsme tam v tiché pietě postáli, popřemýšleli nad stoletým vývojem našeho státu a tak dále. To místo je opravdu zajímavé a tři dny před velikým výročím 28. října se zastavení náramně hodilo.

Pak jsme sjeli do malebné vsi Limuzy a odtud do Tismic. Zvídavých cyklistů si povšimla ochotná administrátorka zdejšího krásného kostela a pozvala nás k návštěvě interiéru. I tato pasáž posledního kolovýletu byla nadstandartní a pozoruhodná. Kdy se Vám stane, že Vás pustí do zamčeného kostela, ve kterém je četnost bohoslužeb čím dál více děravější.

Z Tismic jsme jeli dál na východ a přes Vrátkov jsme dojeli až k toku Šembery do obce Zahrady. A odtud jsme už točili směr jízdy proti větru. V Českém Brodě to ještě jakž takž šlo, ale cesta přes Štolmíř a Černíky byla krutá - vítr nás doslova tlačil ze silnice. Nakonec jsme dojeli až do Kounic, kde nám byl odměnou vytopený sál zdejší pivovarské hospody. I místní ležák nezvyklé barvy nám chutnal.

Zpáteční cesta byla opět poznamenaná silným větrem, ale jakmile jsme vjeli do Klánovického lesa, bylo lépe. Do Horních Počernic jsme se vrátili po oblíbené cyklostezce, kterou jsme slavnostně otevírali v roce 2000! Od té doby slouží a projely po ní tisíce cyklistů.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 9. října 2018

Vážení příznivci cykloturistiky se Senior fitnes!

Poněkud opožděně, ale přece, posílám zprávu z našeho posledního, sedmého letošního kolovýletu. Akce se zdařila, nastavený plán jsme splnili do puntíku.

Vyrazili jsme z počernického nádraží vlakem do Milovic. Květa nám statečně držela místo v hitláku hned za mašinou, nic platno, pět kol se na stojany ani tak nevešlo. Na konečné v Milovicích jsme se srovnali proti větru a vyrazili. Bylo nás pět: "já, zilvar z chudobince, éda kemling" - (pardon to jsou vzpomínky na povinnou četbu z mládí) - opravuji: Květa, Petr, Fanda, Zdeněk a já - i účast hodnotím kladně.

První, ale velmi zajímavá zastávka - díky Fandově návodu - byla v Milovicích na letišti. Přátelé - neuvěřitelné! Skoro třicet let po listopadu, padesát let poté, co tu přistávaly ruské anduly, aby nás pak bratři léta okupovali, vlastně ani nevím, jak dlouho tady rusáci strašili, nicméně i dnes, v roce 2018, letiště ve stavu tristním. Taková plocha, 40 km od metropole, pár kilometrů od dálnic - naprosto bez využití. Inu armádní majetek je v dobrých rukou! Ještě že nás příšerný vítr vyhnal z ranveje brzy do lesa.

A už jsme uháněli směrem k Loučeni, pěkný kus cesty až před Vlkavu klapity klap  po předválečných kostkách. Pak už následovala krásná cyklostezka až do Loučeně. Hospoda nás přivítala skvělou gulášovkou, sluníčko k tomu a bez přirážky!

Z Loučeně (možná i Loučně) nás stezka díky Fandovým místním znalostem hnala do lesa. Odměnou nám byla krásná lesní cesta až do Jabkenic. Pokračovali jsme zase lesem do Seletic a pak jen pár kilometrů po silnici do Mcel. Nejhorší úsek nás čekal na cestě do Nymburka. To už jsme sjeli ze Mcel na otevřenou polní cestu k Nymburku. A vítr od východu dokázal své. Vyčerpáni jsme dorazili až k místnímu nádraží a odtud se vrátili elefantem do místa výjezdu - Horních Počernic.

Celkem jsme ujeli přes padesát kilometrů - skoro všechno proti větru, ten nám dal! Ale jinak - trasa splněna do puntíku. Díky všem za heroický výkon!

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 13. září 2018

Jak jsme naplánovali, vyjeli jsme od nádraží v Horních Počernicích směrem na východ – k Jizeře. Čím dále tím více volíme bezpečné trasy vedoucí povětšinou po cyklostezkách, to ve snaze vyhnout se automobilové dopravě. No a to se nám ve čtvrtek dosti podařilo. Až do Toušeně jsme jeli po kultivovaných cyklostezkách, to nejlepší nás čekalo po přejetí nové lávky v Čelákovicích. Z Gráda jsme pokračovali kolem soch sv. Václava převážně lesem až do Sojovic. Odtud pak rovněž po klidné polní cestě až do Předměřic. Pak sice chvilku po silnici kolem Kačova až do Kochánek, tam nás ale uvítala jedenáctá hodina a s ní i otevřená sportovní hospoda na zdejším hřišti.

Výborné občerstvení - však horko sušilo naše útroby!

A poté k z Kochánek zase klidnou cestou až do Benátek n. Jizerou, kde jsme na zdejším horním náměstí něco pojedli. Na dalších kilometrech jsme se s Jizerou dosti sblížili, romantické bylo projetí kolem Dražického jezu s mlýnem. Pak se nám otevřelo údolí Jizery, které motorista nemůže poznat, pokud jezdí jen po dálnici. Krásná zákoutí staré řeky nás obohatila na celý den. Údolí se táhlo až k Mladé Boleslavi. Ne tak ale pro nás, my jsme se opět na chvilku vrátili na silnici a od Horek jsme  vystoupali až do Jezerního Vtelna.

A tam nemůžete minout krásný, romantický zámek Stránov s přilehlým velikým parkovým areálem.

Pak jsme sjeli do Krnského údolí, projeli technicky zajímavý železniční most a poté zase proti proudu Jizery. Z výšky na nás hleděl další zámek Vinec,  ale to už jsme se blížili k mladoboleslavskému nádraží.

Vzhledem k pokročilému času jsme se rozhodli, že další trasu směrem na Nymburk zrušíme a do Prahy se vrátíme motorovým rychlíkem přes Všetaty a Neratovice.

Výletu se zúčastnilo pět jezdců - Květa, Petr, Fanda, Zdeněk a já. A ujeli jsme základní kilometráž bezmála 60 km. Ti, co pak ujeli další kilometry z nádraží domů,  měli pochopitelně něco navrch.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 24. července 2018

Dne 24. července jsme absolvovali plánovanou cestu z Metra B "Luka". Navržená trasa byla splněna do puntíku. I když jen ve třech jsme projeli Řeporyje, Ořech, Chýnici, Trněný Újezd, Kozolupy, nahlédli jsme do atraktivního lomu "Amerika", pak přes Mořinu až pod Karlštejn. Ten jsme objeli ze všech stran, co to šlo. Jelikož jsme dosahovali přes veliké vedro nemalé rychlosti, dostihli jsme podhradí Karlštejna bez otevřených hospod. To naší žízni moc nesvědčilo. Tak jsme dali zavděk krásné hospodě U Máni v Hlásné Třebáni.

No a pak už zpátky k Berounce, Řevnice, Lety, Dobřichovice, Mokropsy, Černošice, Radotín, Lahovice, Hlubočepy a každý domů dle svého směru.

Celkem 65 km jen na základní trati.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 20. června 2018

Poslední naše jarní, letos pátá, cyklojízda nás zavedla na hřeben Brd. Vyrazili jsme ve středu 20. června před půl devátou vlakem ze Smíchovského nádraží. S přestupem na zlikvidovaném berounském nádraží (celková rekonstrukce za veliké peníze) jsme vystoupili na Hořovickém nádraží po desáté hodině.

Čekal nás náročný výstup (mohlo by se vžít slůvko "výtlak") na jinak zajímavé hořovické náměstí, dalších 7 km nahoru směrem na Jince a pak z Křešína do nitra Brd. Náš plán byl příliš rozsáhlý a jeho splnění bylo nad náš vyměřený čas i naše síly. Na Padrťské rybníky jsme prostě nedojeli. Snad příště!

Ale zato jsme poznali poměrně významnou zříceninu Valdek. Po Brdech jsme ujeli více než 30 km - je to fakt samej kopec. Jinak žádná hospoda, žádná osvěžovna - ta poslední byla v obci zvané Felbabka. Pak už jen žízeň. Odměnou nám byl přehrada Záskalská, kterou jsme objevili cestou dolů z Brd směrem na Komárov. Nádherná voda, přehrada uprostřed krásné přírody. No a my jsme neodolali a vskočili do příjemně vyhřáté vody. Takže skoro triatlon.

Závěr - opět z Hořovic vlakem. V Berouně jsme se rozloučili, někteří pokračovali až do Prahy, čímž dosáhli výrazně vyšší kilometráž. Možná i 70 km. Účast jen tři účastníci - Květa, Petr a já.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 6. června 2018

Vážení příznivci cyklovýletů se Senior fitnes!

Dnešní den si zapíšeme zlatým písmem do historie našich cyklovýletů, neboť na plánovanou trasu se nás vydalo celkem SEDM! To už byl pěkný vláček a také jsme kromě obdivných pohledů na zdatné sportovce sklízeli i respekt. Trasa motivovaná LABEM a JIZEROU měla start na Černém Mostě a poté v Horních Počernicích u nádraží. Pak jsme vyrazili na Zeleneč, Toušeň, Brandýs n. L., Kostelec n. L., Křenek (tam jsme konečně našli otevřenou hospodu - té díky za občerstvení, kterého se nám díky horku už zatraceně nedostávalo). Pak přes Lhotu do Hlavence a přes dálnici D 10 do Olbramovic a Káraného. Znaveni letos obvyklým parnem usedli jsme do stínu známé a oblíbené cyklohospůdky U Ferusů. A pak už směrem k Horním Počernicím.

Uteklo to jako voda - 60 kilometrů jsme spořádali s lehkostí jezdců Tour de France a už jsme klepali na bránu hlavního města v hranicích jeho dvacáté městské části. Díky všem jezdcům za vydatný sportovní výkon - Květě, Petrovi, Miriam a Jarce, Fandovi a Karlovi z domácí stáje, no a i mně za tu odřenou zadní část.

A příště: ve čtvrtek 21. června jedem do Brd! Neváhejte a využijte příležitost k návštěvě překrásného českého pohoří, ještě nedávno zasaženého vojenskými silami naši nikdy neporažené armády. Podrobnosti včas pošlu, už dnes počítejte s částí trasy s pomocí Českých drah, možná s  odjezdem i trochu časnějším - ať si to pěkně užijeme. Moc Vás zdravím a těším se na další cyklovýlet!

Ivan Liška

Zpráva z cyklovýletu - 10. května 2018

Na druhý výlet jsme se vydali opět podél Vltavy, tentokrát na druhou stranu Prahy. Od Holešovického nádraží jsme vyrazili na Trojskou stranu, tam se k nám připojila další dvojice a tak jsme ve čtyřech uháněli s Vltavou po levici a v zádech až na kraj Kralup.

Naši komunální budovatelé ani v dalším roce nic neudělali s hroznou cestou od Řeže k Libčickému přívozu, tak jsme ji museli stejně jako v letech předchozích urazit i s velkou mírou rizika případného zaškobrtnutí a následného pádu do hlubin říční navigace. A tomu se v cykloterminologii říká  prosím pěkně "Eurovelo". Inu asi nejsou peníze (?).

Výsledkem našeho povltavského kodrcání byla velká žízeň, kterou se nám jen s největšími potížemi podařilo uhasit (všechny hospůdky a občerstvovačky ještě spinkaly zimním spánkem). Co ale neminulo, byl defekt jednoho z nás, jenž přinesl hodinové zdržení.

Zpátky jsme raději jeli horem z Kralup přes Máslovice, Vodochody a Klecany zase do náruče naší Vltavy. A hezky po větru až do Troje. Tam jsme se po ujetých 65 kilometrech rozloučili.

Takže kdo absolvoval celé tyto dva výlety, má prvních jarních 100 a 18 kilometrů. Příští kolovýlet se koná ve středu 6. června. Pozvánku s trasou včas odešlu všem, na které mám mailovou adresu, včetně paní Červenkové.

Srdečně zdravím a co se týče účasti věřte: bude líp! A kdyby nebylo, nás by to i ve dvou bavilo ! Že jo Květo!

Váš kolovýpravčí Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 12. dubna 2018

První jízdu jsme naplánovali i uskutečnili ve čtvrtek 12. dubna. Stalo se již dobrou tradicí, že první kolovýlet snoubíme s naší krásnou Vltavou. Takže jsme vyrazili od Metra "Hůrka" Prokopským údolím do Hlubočep a pak již pěkně proti proudu až k soutoku s Berounkou.

Přes Radotín jsme pak pokračovali do Černošic a tentokrát jsme zavítali i do Lipenců. Obrátili jsme se zase směrem k Praze a také již tradičně jsme navštívili malou cukrárničku na Zbraslavském náměstí. Mají tam moc dobré dortíčky, takže kdo chyběl, prohloupil. A pak už zase zpátky k Vltavě a po proudu hajdy na Prahu.

Rozloučili jsme se na Smíchově. Jeli jsme ve třech (řada loňských účastníků zájezdu se omluvila), urazili 53 km a spokojeně se rozjeli do svých vigvamů. Odměnou statečným bylo příjemné počasí a klidná a bezpečná cesta. Jakož i jeden strakonický dudák v keltské letní restauraci ve Zbraslavi.

Ivan Liška

© 2008 - 2018 Senior fitnes z. s. Všechna práva vyhrazena. Design by Vojtěch Blechta