Cyklovýlety

Máte-li zájem vyrazit s námi na kolo, kontaktujte pana Ivana Lišku telefonicky 602 236 259 nebo písemně iliska.fox@email.cz.

Sledujte naše Novinky, kde najdete pozvánky na aktuální akce. Nejbližší cyklovýlet se uskuteční: v týdnu od 19.10.2020.

 

Zpráva z cyklovýletu - 7. října 2020

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, milí sportovní přátelé, příznivci Senior fitnes!

Ani druhý den po dojezdu z našeho dvanáctého kolovýletu jsem nepozbyl nadšení a radosti, které mě v tom nejlepším slova smyslu přepadly hned při zpáteční cestě vlakem z Kolína. Jo „vono se řekne, Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině“, ale zkuste si někdy projet trasu našeho dvanáctého kolovýletu, jak jsme ji v uspokojivém počtu osmi zvládli ve středu 7. října letošního roku. A to nás ještě provázel po většinu trasy devátý účastník, kterého nám neseslalo nebe, ale pozvala ho iniciátorka tohoto výletu – zkušená cestovatelka Ria. Rio, bylo to super, hned zkraje mého reportu smekám klobouk i přilbu – a klaním se před Tebou.

Ten devátý spolujezdec Petr, který nám vyjel v ústrety nedaleko před Starým Kolínem (říkejme mu Petr „bylanský“ neb je opravdu z Bylan, toho pravěkého sídliště našich dějin), nás provedl několika obcemi východně od Kolína a po celodenním putování se s námi rozloučil až na zpáteční pouti těsně před Kolínem. I jemu patří náš velký dík! On nám totiž ze sportovního charakteru cyklovýletu přichystal přímo duševní oblažení a netradiční zdroj poznání. Na své středeční pouti jsme tak měli možnost po projetí Starého Kolína poznat malebnou ves Svatou Kateřinu s malým kostelíčkem uprostřed upraveného hřbitůvku, kde byl hrob rodiny Švejků, včetně Josefa Švejka. Nikoliv ale známého dobrého vojáka, hrdiny světového díla Jaroslava Haška. Ten hrob patřil m.j. Josefu Švejkovi, kdysi starostovi Svaté Kateřiny a říšskému poslanci. A jestli si Jaroslav Hašek to jméno půjčil ke svému humoristickému románu, to už neřešil ani Petr, ani my, možná ani dějiny.

Pokračovali jsme dále na jihovýchod a po přejetí mostku nad říčkou Doubravou (mimochodem „zapíšeme si“ tento tok pramenící až na Moravě jako další řeku – říčku, kterou jsme na svých kolopoutích objevili), jsme se ocitli v obci Záboří nad Labem. (Labe je přece jen mocnější než Doubrava.) Stanuli jsme před krásným kostelíčkem s mimořádně zdařilým portálem připomínající, spíše než Polabí francouzskou Provenci.

Ze Záboří jsme se vydali ke Kutné Hoře, to jsme ovšem nemohli minout významný zámek Kačina, nyní opět v majetku rodu Chotků (snad se probůh nemýlím). Velmi zajímavou empirovou stavbu, ještě zajímavější ze zadní strany, jsme objeli přes přilehlou oboru a bažantici (tu málokdo navštíví). No a než jsme se přiblížili ke slavnému hornickému a královskému městu Kutná Hora, zavítali jsme na zvláštní přání k severní straně obce Církvice, kde stojí nádherný románský kostel Sv. Jakuba, památka to vskutku ojedinělá a z románských staveb v Čechách jedna z nejvýznamnějších.

Čas letěl jako o závod, naše bříška kručela stejným tempem a bylo tedy načase dostihnout „poptanou“ staročeskou restauraci “Na Pašince“ v  Kaňku. Tomu předcházela vrchařská prémie od Sedlecké katedrály do centra obce Kaňk - první nerovnost. Nastěstí zažehnaná pivíčkem a dobrou krmí ze zdejší populární hospůdky.

No a pak už přišlo jen to nejlepší. Z Kaňku jsme sjížděli na sever od bývalých nalezišť stříbra přes obec Libenice. To už nás z dálky vítaly věže rozsáhlého kostela Sv. Marie v nenápadné obci Grunta (přátelé, kdo tam nebyl, ten si uškodil). A vrchol naší návštěvě opět dodala Ria, která přizvala místního farníka a kantora kolínského gymnázia pana Krátkého. Ten nás nejen vpustil do útrob rozsáhlé téměř katedrály, ale obšťastnil nás i plnotučným výkladem z historie zdejší obce i kostela. Všechno téměř k neuvěření! Jak vlastní stavba (obnovení kostela ze středověku počátkem 20. století), tak znamenitá výzdoba interiéru i zasazení do přírodní scenérie okolí nás opravdu nadchlo. Tak jako výklad páně kantora! I jemu děkujeme za mimořádné obohacení ducha.

Další terénní nerovnosti, vyvracející onu píseň o kolínské rovině, nás vedly přes Nebovidy a Hluboký důl (vskutku hluboký) až před středočeský Kolín. Po kratším čekání jsme nastoupili do elefantu ke zpáteční cestě ku Praze. Zbývá jen prostá statistika – těch osm statečných ve složení: Květa, Ria, Fanda, Líba, Hanka M., Hanka II – jako novic, stejně tak Pepa a já (bez zdatného vypravěče Petra) ujelo v průměru 60 kilometrů.

Milí spolujezdci, děkuji Vám za nádherný zážitek při našem 12. kolovýletu. Kdo nejel, moc pochybil! No a poslední letošní, symbolicky 13. kolovýlet, uspořádáme v týdnu po 19. říjnu, buď v úterý 20.,10. nebo ve čtvrtek 22.10. - počkáme na počasí, podle toho rozhodneme. A pojedeme na východní část pražské metropole – především lesy klánovické a přilehlé. Větší část programu budeme věnovat závěrečnému hodnocení, dle mého názoru velmi úspěšného roku 2020. Vždyť není vyloučeno, že na našich letošních třinácti kolovýletech snad urazíme 800 kilometrů! A každý z nás má v paměti nádherné pohledy a zážitky.

A to prosím navzdory koronaviru, tomu jsme odolali. A odolejme i dál!

To Vám přeje Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 24. září 2020

pozvánka

Vážené kolegyně a kolegové!

Bohužel na Turnovsko, nebo spíše do okolí středního toku Jizery, se nám zase nepodařilo dostat. Tentokrát nebyla na vině výluka, vinu nelze hodit ani na České dráhy, tentokrát selhala souprava Arriva.

Mým pohledem to selhání bylo značně komické. Ráno jsem odjel elefantem na vysočanskou stanici, kam za chvíli očekávaná Arriva skutečně dorazila. Rychle odjela, ale ještě rychleji dojela. Ve stanici Praha - Satalice se tak roznemohla, že žádná síla jí nedokázala pohnout směrem k Turnovu. Marně běhal mašinfíra od skřínky ke skřínce, nic naplat, mašina protestovala. Než nám firma poslala soupravu novou, vzniklo zpoždění 1 a 3/4 hodiny. Museli jsme se tedy rozhodnout, kterak dnešní trasu zkrátit. Zkušená jezdkyně Ria promptně vymyslela náhradní trasu, za předpokladu, že dojedeme pouze do Mladé Boleslavi.

A odtud jsme se vypravili nejprve podél Jizery dál na sever, poté lesní cestou přes obec Čistá až na dolní část městečka Bělá pod Bezdězem. Za Bělou jsme objevili půvab nového rekreačního střediska na místě bývalých kasáren "Ruskoj Armii". Hezké prostředí a výborná kuchyně nás kolem poledne nadmíru uspokojila. Pak jsme vyrazili až pod Bezděz. Hodiny neúprosně utíkaly, navíc se přidal déšť. Tak jsme se otočili a po klidné lesní cestě jsme se pomalu vraceli zpátky k Mladé Boleslavi. Na zdejší nádraží jsme dorazili něco málo před příjezdem vlaku do Prahy. Ten byl označen jako spěšný. Skutečnost byla zcela jiná. Trčel beznadějně skoro na každé stanici, málokterou jako spěšný vlak projel. Rozloučil jsem se ve Vysočanech a nezbylo mi než věřit, že vlak na Masaryčku opravdu dojede a že Květa to divadlo v Dejvicích přece jen stihne.

Dnes ujeto 55 km (celkem letos 677 km), účastníci zájezdu tři - Ria, Květa a já.

Příští dvanáctý letošní výlet plánujeme na středu 7. října (záleží na počasí) a pojedeme do rovinatých území východně od Kolína.

Srdečně Vás všechny zdravím.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 8. září 2020

pozvánka původní

pozvánka nová

Někdy se holt stane, že je třeba na poslední chvíli změnit termín výletu či trasu. A jak to pak může dopadnout, čtěte níže :)

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci!

K hodnocení našeho desátého letošního kolovýletu v náhradní trase použiji citát z perel naší kinematografie: "Inu, milí kolegové, nepotěšili jste mě, ale ani já Vás nepotěším!“ Do našeho plánu opět zasáhly České dráhy. Tak jsme museli okolí Turnova odložit a vrátili jsme se k trase, kterou jsme zahajovali náš "kalendář" loni. Srazu ve Stodůlkách na Metru v 8:45 předcházelo několik mailových omluv.

Mé zlé tušení se naplnilo pár minut po plánovaném čase. Nepřišel nikdo!!! To se mi věru ještě nestalo - za šest let a nejméně 60 kolovýletů. Že by změna trasy, nebo ten bídák koronavir. No nic naplat, od metra jsem to sám napálil na Řeporyje a zahloubil jsem se do Dalejského údolí. Je stejně romantické jako v březnu. Pak údolí Prokopské a odtud přes Hlubočepy až k Vltavě. Ve Zbraslavi jsem se otočil přes most a uháněl zpátky ku Praze. Hodiny byly milosrdné, žízeň jsem také překonával, tak jsem minul centrum, pokochal pohledem na Hradčany a Malou Stranu a přes Libeň a Vysočany dosáhl Rokytky u stadionu Pragovky.

S hladem a žízní jsem záhy ve zdejší hospodě skoncoval. A jak jsem byl posilněn, tak jsem to natáhl až k domovu. Ujeto celkem 59 km. S Vaším laskavým svolením zapisuji do našeho kompjútru - mám letos již 622 km. Příští jedenáctý kolovýlet plánuji na čtvrtek 24. září a dáme si opravdu to střední Pojizeří, od Turnova na Malou Skálu a zpátky přes Klokočské skály na vlak do Turnova.

Moc Vás zdravím a těším se na další setkání.

Ivan Liška

 

Ahoj Vám všem, jelikož občas selžu a nečtu včas maily, jaksi mě ušla změna trasy úterního výletu. Chtěl jsem nehlášen překvapit především Ivana a tak jsme čekali s kamarádem Pepíkem Koutným v Turnově na nádraží na příjezd těch z Vás, kteří jste lačnili po výletu podél Jizery a okolí. Marně  Rychlík dorazil, vystoupil však pouze jeden cyklista, evidentně jiného data narození.

Vyrazili jsme proto sami, bez Ivanova vedení. Nemělo to samozřejmě Ivanovu úroveň přípravy, přesto to byl krásný výlet. Stálo to za to. Malá Skála, pak do kopců směrem na Suché Skály, Skalní město, ani jsem nesledoval, kudy nás cesty vedly. Zpět opět přes Turnov, Příšovice, kolem písáků do Doubravy. Samotářskou akci jsme ke konci proložili koupelí v Jizeře u Svijan po 45 km.

K navození příznivé atmosféry na zářijové repete přikládám pár foto. Buďte hlavně všichni zdrávi!!! Na shledání se těší

Václav Čermák

 

Zpráva z cyklovýletu - 25. srpna 2020

pozvánka

Jak jsem slíbil, pro devátý letošní kolovýlet jsem kopce z trasy vynechal. Tak jsme vyrazili od nádraží v Horních Počernicích směrem na východ v úterý 25. srpna krátce před devátou. A bylo nás pět – Květa, Ria, Petr, Zdeněk a já. Zvláště od Zdeňka byla jeho účast milým potěšením. A ani jsme mu nevyčítali, že nás krátce před Sedlčánky opustil a pokojně se vrátil domů.

Zbylí účastníci zájezdu pokračovali po levém břehu Labe přes Přerov nad Labem a kolem Kerska  až do Hradištka. To už nás žízeň nutila k zastávce v místní hospodě u Kocánků. Nabrali jsme nové síly a vyrazili k Nymburku. Dlužno říci, že s řádně nabouchanými zadečky, neboť cesta kolem Labe je plná výmolů, kořenů a šutráků všeho druhu. To pak skáčete jako kamzíci, ovšem s tím rozdílem, že se ty všelijaké nerovnosti notně vpisují do našich měkkých tkání.

Teprve cesta za Písty nás uspokojila, krásné cyklostezky kolem pasoucích se koní přinesly radostné pohledy. Nymburk jsme téměř minuli, neb levý břeh Labe jsme neopustili a rychlá a hladká cesta dál k Poděbradům se přímo nabízela. A tak kolem slavného sportovního střediska jsme území města sportu opouštěli a pomalu se blížili k Poděbradům. Ještě na lávce za zámkem rozhodla porada účastníků, že na Libici se tentokrát už nejede, přece jen hlad byl největším rádcem. Skromnou krmí nás občerstvil místní poděbradský pivovar Zdroj, ani pivo nebylo nic moc. A nastal návrat k Nymburku po druhém, pravém břehu Labe. Cyklistů i dalších sportovců se na oblíbené cyklostezce pohybovalo docela dost, našinec musel mít oči na pozoru, aby nezpůsobil nebo se neúčastnil nějaké hromadné srážky.

Naše rychlost byla značná, k nymburskému nádraží jsme dorazili o hodinu dříve, než jsme původně předpokládali. A tak jsme se ve vlaku před Prahou loučili s letošním devátým kolovýletem. Ujetých kilometrů bylo 63, tedy máme letos už 563 kilometrů.

Příští, již desátý kolovýlet, bude zase v úterý - 8. září bychom měli vyrazit na střední tok Jizery. Všechny potřebné informace Vám sdělím včas. Zvláště čas a místo odjezdu bude důležité, neboť bychom měli jet vlakem až do Turnova. Odtud vyrazíme podél Jizery až na Malou Skálu a kolem Suchých skal ke Klokočí a hradu Rotštejn. Pak zpátky do Turnova a vlakem domů. Změna programu vyhrazena!

Zdravím všechny přátelé cykloturistiky a nebojte se přidat, i když sezóna bude pomalu končit.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 30. července 2020

pozvánka

Letošní osmý kolovýlet, který jsme naplánovali i uskutečnili ve čtvrtek 30. července, bychom bez váhání mohli nazvat „soubojem s Českými dráhami“. Výlet začal nadějně – přes poměrně složité shromáždění až sedmi účastníků po celé trati od Klánovic až po Radotín, příp. Beroun, se nám podařilo se sejít ve vlaku Elefant v Radotíně v plném počtu. To ještě žila naděje, že v plánovaném čase dostihneme Beroun a pak vyrazíme proti proudu Berounky na plánované trasy nad Nižborem. Ale – ještě v Radotíně se brzy roznesla zpráva, že nějaký nešťastný mašinfíra opomněl stáhnout pantograf, načež strhl potřebné troleje, čímž nejen znemožnil projet po nejbližších kolejích, ale odehnal potřebný zdroj energie do věčných lovišť.

A bylo po jízdě vláčkem. Dle pokynů c. k. zřízence Českých drah jsme se shromáždili před nádražím Praha – Radotín a i se svými koly jsme zapadli do davu nejméně 150 necestujících živáčků. Jak jsme předpokládali, od náhradních autobusů jsme naložení našich kol očekávat nemohli. Zde sloužící dispečer nám ochotně poskytl informaci o krásné cyklotrase podél Berounky až do Berouna. Tak co byste se cpali do autobusů! Jiná varianta nebyla – sjeli jsme k řece a už nám známými cestami jsme se vydali k Dobřichovicím.

Tam nám blikla naděje – od Berouna přikvačil elefant s tím, že dál nejede, neboť nemůže, tak že tedy zpátky k Berounu. Popojeli jsme jednu stanici a zase zástava. Nakonec se nám do Berouna podařilo vlakem dojet, ovšem to už jsme měli půldruhahodinové zpoždění. Další cesta byla krásná, trochu jsme „lízli“ utěšené centrum Berouna a pak po pravém břehu jsme popojeli až do Nižboru. Trocha kufrování, ale přece jen pokročilý čas a hlad nás nahnal do místní restaurace Praha. Poté jsme ještě nahlédli do Hanákovy vagonové restaurace v areálu Nižborské žst.

Po jedné hodině jsme vyrazili k Žloukovicím. A nastal druhý „souboj“ - tentokrát s nemírným, ba příšerným stoupáním. Jen ti nejsilnější jedinci zvládli jízdu do vrchu kolmo, zbytek tlačil. Vystoupali jsme až do 470 m a měli dojem, že výš už cesta jít nemůže. Opak byl pravdou. Po mírném sjezdu se před námi objevil další krpál. Tentokrát až do výšky pětiset metrů. Sice krásná lesní krajina, příjemný chládek, ale přece jen neutuchající stoupání. A když jsme se dostali na vytouženou silnici do Roztok, nepřehlédli jsme, ba museli zdolat, další stoupání, tentokrát již po asfaltu. Závěrečné ochlazení rozpálených těl i kol poskytl dlouhý sjezd k Roztokám.

A čas už velel, jiná cesta než k nádraží už programově nepřipadá v úvahu. Přijel krásný modrý vláček. „To se nám tam nemůže vejít, vždyť už tam dvě kola jsou,“ hlásil rezolutně pan průvodčí s odkazem na příslušné bezpečnostní předpisy. Naše děvčata sáhla pro zkormoucené, ale něžné pohledy a pan průvodčí si ani nevšiml, že jsme naloženi. Cesta vláčkem údolím Berounky nám už jen připomněla krásu zdejšího toku plného koupajících se rekreantů.

Dojeli jsme do Berouna. Místní rozhlas hlásil, že vlak do Českého Brodu (přes hlavní nádraží) bude mít 55 minut zpoždění. Ovšem bystrý Fanda zjistil, že na vzdálenějším nástupišti stojí jiný vlak do Českého Brodu, ten předchozí, také zpožděný o 55 minut. Podrobnosti jsme neřešili a do vlaku připraveného k odjezdu jsme zbystra naskočili. Však už také mašinfíra na nás halekal: „Dělejte tam s těmi koly.“ No spěch ho brzy přešel. Asi za trest, že nás honil. Dojeli jsme do Řevnic a zase stojíme. Stojíme dvacet minut, půl hodiny, celou hodinu… Navíc jsme seděli ve zcela horkém promořeném vagónu, jak jsme později zjistili v celé soupravě jediném s nefunkční klimatizací. To už nám ale nádražáci nabídli možnost nastoupit do rychlíku, který beznadějně stál opodál. Prý jen do posledního vagónu. No takový houf se tam nemůže vejít! A co našich sedm kol? Nakonec vše dobře dopadlo, rychlík se asi za půl hodiny rozjel a po své obvyklé trase krátce kolem šesté dorazil na hlavní nádraží.

Ještě že dnes nemám žádnou schůzi, pomyslel jsem si při vzpomínce na kolegu Václava, dnes nepřítomného. To jsme ale byli již oslabeni o převážnou část naší výpravy, totiž dámy ze západu metropole. Ty zvolily cestu na kole a v pořádku dorazily domů (ujely 70-80 km podle bydliště. My tři z Horních Počernic jsme vážili cestu domů. Jo metrem by to šlo, ale vždyť nemáme roušky (apropos noste roušky v batohu, nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat). Náhle se ozval místní rozhlas, který přinesl vítanou informaci, že na šestou kolej právě přijíždí zpožděný vlak z Berouna do Českého Brodu. A naděje na chladivý mok v klánovické restauraci U Daschů stoupla.

Ovšem zase brzy spadla do stoupy. Vlakový rozhlas po průjezdu libeňské stanice ohlásil, že tento vlak z důvodu velkého zpoždění svoji jízdu skončí ve stanici Praha – Běchovice. Tak jsme nakonec z Běchovic vzali zavděk cyklojízdu do rodné obce, pochopitelně s dalšími výstupy, nakonec ale s příjemným Bernardem na sokolském hřišti. Nevím, nevím, ale podobný souboj se železnicí už se nám asi nikdy nepodaří. Budeme doufat!

Nakonec výčet účastníků – Květa, Hanka, Libuška, Marcela, Jana, Fanda a já, a ještě k tomu malá asistence Petra, který nás přijel alespoň povzbudit před Hýskovem. Ujeté kilometry nic moc – zapisujeme dnes 52 km, to znamená, že jsme dostihli letošních pět set! Jen houšť!

Příští kolovýlet bude v poslední dekádě srpna. A slibuji: tentokrát si odpustíme kopečky, pojedeme k Nymburku a Poděbradům k Labi.

Srdečně Vás zdraví a na další kilometry se těší

Ivan Liška.

 

Zpráva z cyklovýletu - 23. června 2020

pozvánka

Letošní sedmý kolovýlet byl opět obdařen přízní počasí. Sešli jsme se na stanici Metra C Nádraží Holešovice v devět hodin. A bylo nás pět – Bohunka a čtyři muži – Fanda, Václav, novic Petr (budeme ho označovat Petr R.) a já.

Původně stanovený program nám narušili převozníci, neboť v době, kdy jsme měli přejíždět Vltavu na Klecanském přívozu, měl převozník přestávku. Tak jsme pokračovali po pravém břehu Vltavy a očekávali jsme možnost překročení řeky na dalším přívozu v Libčicích. Ejhle, i tady měl převozník přestávku. Dali jsme si malé občerstvení a zahleděni do zlatavého moku nám převozník bez vyzvání odjel na druhou stranu. To nás ovšem rozzlobil, a tak jsme mu dali košem.

A hurá na Kralupy. Tam jsme byli cobydup, ale zato z Kralup zpátky, přes obec Tursko, jsme si sáhli až na dno sil – krpál jako blbec. A nebyl poslední – sjeli jsme do Úholiček a nezbylo než opět vyjet nahoru směrem k Roztokám. V cestě ovšem stály Únětice, kde jsme vyhledali známý obnovený pivovar, který provozují bratři Tkadlecové z Horních Počernic. Pivečko jako křen, i jsme něco pojedli, přece jen den už se lámal.

Pak jsme sjeli romantickým Tichým údolí k přívozu v Roztokách. No a opět po pravém břehu Vltavy jsme pádili do Troje. To už ovšem oslabeni o odpojivší se Petra a Bohunku. A než bychom dojeli někam k metru, tak jsme to střihli až do Hloubětína, kde se odpojil Václav. A já s Fandou jsme to natáhli až do rodných Horních Počernic (to platí v případě Fandy, ne u mě – já jsme naplavenina.)

Celkem ujeto při sedmém kolovýletu 76 km. Takže když uzavřeme pololetní účet, máme ujetých 448 km. Pro období prázdnin hlásím, že pojedeme jen jednou za měsíc – jedenkrát v červenci a jednou v srpnu. Přesné datum a trasu dám včas vědět.

V každém případě přeji všem krásné prázdniny či dovolené, ať Vás vnoučkové neutahají a zbyde vám nějaká síla do sedel. Sportu zdar a cyklistice se Senior fitnes zvlášť!

Zdraví Vás Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 11. června 2020

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci!

Psal se 11. červen Léta Páně dvědvacítky a my jsme vyrazili k naší největší řece Labi. Byl čtvrtek a ráno ještě slušně pršelo. Než jsme se na nádraží v Horních Počernicích krátce po deváté sešli, déšť byl tatam a za chvíli se na nás usmálo i slunce. Ovšem účast příliš slunečná nebyla. Po sázavském výletu předchozí čtvrtek, kdy nás startovalo i dojelo deset, jsme byli tentokrát jen ve čtyřech - děvčata Libuška, Boženka, Květa a já. I tak jsme vyrazili směrem na východ, po krásných a klidných cyklostezkách přes Zeleneč a Toušeň.

To už jsme objali Labe a uháněli směrem k Brandýsu. Poté dál až do Kostelce nad Labem. A přes most (mimochodem to byl jediný kritický kousek naší cesty) zase zpátky k řece a proti proudu do obce Křenek. Tam už známe zdejší hospodu, která vaří denně, ať jsou kolovýlety nebo ne.

Po dobré krmi jsme vyrazili ke Lhotě a dále do obce Hlavenec, kde nás vítal rozsáhlý objekt bývalého CK lesního správce. Když jsme přejeli bezpečně dálnici D 10, nastala nejkrásnější část výletu. Snad kilometr klidnou cestou lesem až do Otradovic. Pak ve stopě Jizery do Káraného a odtud po železné lávce zase zpátky do Toušeně. Pak přišel nejtěžší úsek našeho šestého výletu - stoupání k Zelenči a Horním Počernicích. Spěch být zase brzy doma udělal své – v Zelenči děvčata nastoupila do Elefantu a odjela směrem do centra. Já jsem věrně dojel do Horních Počernic.

Naměřili jsme průměrně 58 km. Čili už mám letos 372 kilometrů! Příští výlet plánujeme na úterý 23. června, trasu a podrobnosti sdělím co nejdříve. Těšte se, bude to jistě pěkné a výživné. Srdečně Vás zdraví.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 4. června 2020

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, účastníci kolovýletů se Senior fitnes!

Ještě pln dojmů, radosti a nadšení z dnešního pátého kolovýletu, podávám Vám stručný report z dnešní trasy. Jistě jste si všimli, že vedení našeho peletonu a určení trasy pátého výletu se dnes ujal Pavel. A věřte, své role se zhostil velkolepě. A věřte opravdu, vždyť ten dnešní výlet se startem v Kolovratech přinesl kromě krásných zážitků i dva rekordy v dosavadní pětileté historii kolovýletů se Senior fitnes. Na startu se sešlo hned 10 účastníků, ve vyrovnaném složení – pět žen (Ria, Květa, Jana, Boženka a Libuška) a pět mužů (lídr Pavel, Petr, Václav, Fanda a já). A druhý rekord – počet ujetých kilometrů se zastavil těsně pod osmdesátkou – v průměru 78 km.

Nedlouho po startu v Kolovratech jsme najeli na zcela novou cyklostezku, která nás přes Říčany odvedla až do Mnichovic. Byl to zážitek, stezka je skvělá, má smysl, má řadu krásných zákoutí, mnohdy Vás nutí se zastavit, aby člověk pohledem spočinul na krásných vodních plochách i okolí. Na vedení trasy nikdo nešetřil, řada krásných můstků, podjezdů, lávek, visutých úseků, úprav toků, kamenné navigace, odpočinkových zastávek, co ještě si může člověk cyklista přát. Jistě i dobré povrchy, bezpečné přechody komunikací pro motorová vozidla. Jako příznivec cykloturistiky mohu poříčanským jezdcům jen závidět. A upřímně řeknu, vůbec bych nelitoval množství peněz, které nová trasa stála. Naopak za takové dílo bych rozdával medaile. Klobouk dolů!

Z Mnichovic jsme se vydali horší trasou po frekventované silnici na Hrusice. Tam jsme dorazili kolem půl dvanácté. Žízeň i hlad nás notně trápily. Leč: U Sejků zavřeno, naproti sice otevřeno, ale ani půl hodiny před polednem hospoda prakticky nefungovala. Nakonec nějaká ta polívka přece jen byla, zalitá pivkem nám umožnila pokračovat k Hrušovu a podle potoka Mnichovka do Zlenic, kde pod známou Hláskou své služby nabízí starobylé říční lázně a proslulá baštírna. Přivinuli jsme se k toku Sázavy a přes Hvězdonice a Chocerady jsme dorazili do půvabné hospůdky Na Marijánce.

Jen jsme dojedli a dopili, přišla prudká, sice krátká, ale vydatná sprška. Co teď? Nejbližších pár minut jsme strávili v útrobách hospůdky. Naštěstí déšť brzy ustal a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu. A zase se dnes projevila a vyplatila role Pavla jako tahouna výpravy. Provlékl nás Stříbrnou Skalicí, aniž bychom museli jet po frekventované silnici, až jsme se dostali k mlýnu Hruškov. Tam nás už auta nerušila, silnice je uzavřena pro rekonstrukci povrchu. Tak jsme se v klidu dostali až do Jevan.

Poslední zastávku pak Pavel zvolil v milé hospůdce v Mukařově. Poslední nápoj a vyrazili jsme k Říčanům. Krásná lesní cesta nás zavedla až do Strašína, kde jsme se rozjeli do svých bydlišť. Větší část výpravy směrem do Kolovrat na vlak do Prahy, menší hornopočernická zvolila klesající terén do Křenice a Sibřiny, odkud už nebylo daleko na Klánovickou cyklostezku s cílem v Horních Počernicích. Hodně dnešních kilometrů přineslo i pozdější návrat domů. Ale všichni dorazili ve zdraví a pohodě.

Celkem máme letos ujeto už 314 kilometrů, průměrná dávka na jeden výlet je 63 km. Díky všem za dnešní výborné sportovní výkony, díky Pavlovi za skvělé vedení týmu a přitažlivou trasu! Příští výlet bude za týden 11. června a pojedeme k Labi. Sportu zdar, cyklistice zvlášť, jarní krásné přírodě jakbysmet! A nám seniorům ať ta bolest na těle nevadí, radost na duši je mocná.

Zdraví Vás

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 27. května 2020

pozvánka

Nevím, co přilákalo k dnešnímu výletu letos již podruhé rekordní účast, zda to bylo téma výletu – méně známá říčka Kocába, jinak řečená „hadí“ řeka, nebo krásné počasí, nebo radost z uvolněných protivirových opatření. V každém případě všech osm účastníků letošního čtvrtého kolovýletu do údolí Kocáby sdílelo velkou radost z nedotčené přírody tohoto kousku Čech i dobré pohody po celou dobu výletu.

Doprava k místu startu dnešní trasy – vísky Malá Hraštice na trati ČD 210 Praha – Dobříš zpočátku příliš idylická nebyla. Různé výluky či omezení nás spíše přiváděly k neklidu, než abychom mohli s nadšením vnímat krásy údolí od Vltavy směrem k Mníšku, kudy vedly naše první kilometry cesty vlakem. I tak se nám nakonec podařilo plně využít služby Českých drah a s postupným naložením do ranního vláčku z hlavního nádraží jsme se od modřanské zastávky sešli v plném počtu osmi – Fanda, Květa, Marcela, Vladimír, Václav, Petr, Jana a já.

Po vystoupení z vlaku jsme vyrazili směrem k Novému Knínu. A odtud jsme již sledovali tok Kocáby, přes Velkou a Malou Lečici, řadu nádherných a zcela tichých, nedotčených údolí i několik chatových osad. Kocába je říčka vpravdě kouzelná, vytváří spoustu meandrů, ale také překvapivé průrvy. Myslím, že jsme se rádi kochali. Cesta byla náročná, přece jen po deštích předchozích dnů jsme svá kola notně zapráskali, a díky divokým úsekům ve skalách došlo i na pády. Naštěstí do Štěchovic, kde se milá říčka vlévá do Vltavy, jsme dojeli všichni ve zdraví. Spíše poznamenaní hladem a žízní.

Zachránila nás poříční hospoda ve Štěchovicích. Potom jsme místo předpokládaného dojezdu vlakem do Prahy z Davle, zvolili cestu na kolech až do hlavního města. Nevynechali jsme ani dobrodružný přejezd Skochovického mostu, poté i již tradiční návštěvu restaurace „U posledního Kelta“.

Cesta zpátky ku Praze po oblíbené cyklostezce podél vltavského pravého břehu byla náročná – hustota provozu na této rekreační komunikaci je v těchto dnech vpravdě velmi obtížná. Postupně jsme se oddělovali směrem k našim domovům, poslední část výpravy zvolila cestu až na nábřeží pod emauzským kostelem. Celková kilometráž dnešního dne – dovolím si odhadnout průměr 60 km. Výlet se skutečně vydařil, povedlo se pořídit i nějaké fotografie.

Děkuji všem za dobrou pohodu i náročné sportovní výkony. Příští kolovýlet, v pořadí pátý, bude ve čtvrtek 4. června a pojedeme podle návodu Pavla O. se srazem na žel. zastávce Kolovraty novou cyklostezkou do Říčan, pak do Mnichovic, Hrusic, podél potoka ke Zlenické hlásce, pak proti proudu Sázavy a zase zpátky přes Jevany a Říčany do Kolovrat. Podrobnosti a přesné dispozice pro odjezd pošlu během pár dnů.

Srdečně zdravím

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 19. května 2020

pozvánka - s ohledem na počasí výlet přeložen ze 12. na 19. května

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci!

Podávám report, tentokrát ranní poštou, z našeho letošního třetího kolovýletu. Vyjeli jsme v úterý 19. května 2020 od stanice Metra B Smíchovské nádraží čtvrt hodiny před devátou. Po překonání husté strakonické autostrády jsme s povděkem přijali klid povltavské cyklostezky a v mírném protivětru jsme následovali Šemíkovy stopy až k Radotínu. S přibývajícím časem stoupala i žízeň, nicméně osvěžovna daleko - inu zatracenej virus. Až pivovárek v Letech nás zachránil a kromě domácího pivečka nám nabídli skvělou tlačenku.

Dál jsme kolem Dobřichovic a Třebání uháněli ke Karlštejnu. Tam bylo také mrtvo, ani jeden autobus, pár osobáků, parkoviště pod hradem prázdné. Na konci cesty jsme se ještě stavili v Srbsku na menší občerstvení a už nás čekal závěrečný úsek romantické cesty podél dolního toku Berounky. Řeka je to krásná, v tento čas i dosti vodnatá, statná, bohatá - inu stará dáma.

Dojeli jsme až do Berouna, každý z nás čtyř seniorů - Fanda, Václav, Petr a já - měl ujeto kolem 55 kilometrů. Nasedli jsme na elefant a vyrazili ku Praze. My počerničtí jsme ještě využili nabídky tohoto spojení, že nás vláček provezl Prahou až do Klánovic. A odtud už bylo domů blízko. Takže zapisujeme dnešních 58 km.

A co příště? Dám všem ještě přesné dispozice, ale určitě vyrazíme tentokrát ve středu, a to 27. května a pojedeme na Kocábu. Sraz bude na hlavním nádraží, odkud pojedeme do Mokrovrat, a pak přes Nový Knín do údolí Kocáby. Trempská hantýrka ji nazývá "hadí" řeka. Tak bacha na hady!

Těší se na Vás Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 28. dubna 2020

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci!

Byl to krásný, skoro letní, kolovýlet do Milovic a okolí. Trasu jsme splnili, podle odhadu ujetých kilometrů u vybraných vzorků , předpoklad ujetých kilometrů 63 není mejlkou. A hned druhý výlet roku 2020 přináší rekord v počtu účastníků - osm! Vlastimil s elektroušem, Květa, Ria, Marcela Bg., Fanda, Zdeněk, Václav a já - fakt se nemýlím - osm! Bravo jen tak dál. Jen aby to nebyl probůh vliv toho koronaviru, to by mě mrzelo.

Cesta byla uspokojivá, větru bylo méně, zato prachu na polňačkách bylo více. Ale co bylo nejhorší - jak ten prach stíral naše nitro, o to více jsme čekali odměnu v otevřených okénkách předpokládaných zastávek pocestných hospod. Opak se stal! Zvláště Milovice se svými 15  isíci obyvateli byly naprosto instantní - asi mají karanténu, nebo snad jiné vládní opatření - všude ani známky po otevřené hospodě, krucifix aspoň okénko s lahodným mokem. Ne a ne, prostě Milovice sterilní. Ještě, že nás zachránil stánek v budově místního citytrail - jedno lahvové žatecké, a ještě k tomu chlazené - to byl zázrak. Suma sumárum - tuhle situaci bych už se Senior fitnes zažít nechtěl.

No a ještě jeden prohřešek - plánovaní pratuři před námi zmizli, snad horkem ovlivněni schovali se v útrobách porostů bývalé tankové střelnice Balonka. Tak se všem účastníkům za ty pratury omlouvám. Příští výlet bude zase v úterý (jak většina odsouhlasila) 12. května. Trasu otočíme na západ, rád bych Vás zavedl někam k Berounce. Přesnější dispozice dodám co nejdříve. Všem děkuji za účast, omlouvám také své přerušení jízdy od Lysé, mé oteklé koleno bude chtít pár dnů klidu. Pak zase vyrazíme, na což se s Vámi velmi těším.

Srdečně zdravím

Ivan Liška

 

 

Zpráva z cyklovýletu – 12. března 2020

pozvánka

Dnes je to právě týden, co jsme vyjeli letos poprvé na náš oblíbený kolovýlet. Pro pořádek připomenu, že to bylo ve čtvrtek 12. března. Díky šesti omluveným jsme nakonec vyjeli dva - Fanda a já. Proto jsme trasu poněkud obrátili, anžto jsme nechtěli nadýchat nějaký prevít v metru.

To už ten zatracenej koronavirus řádil, tak jsme se z Horních Počernic zdejchli hned na východ. Vítr nám krásně foukal do zad, tak nám kilometry utíkaly docela rychle. Po už známé cyklostezce přes Zeleneč jsme dojeli až k Labi do Toušeně a pak do Brandýsa n. L. - St. Boleslavi.

Po Zátopkových cestách jsme pak projeli poněkud zabláceni k Sojovicím. Cílem naší cesty tentokrát byl oblíbený zámeček Bon Repos, krásné to dílo hraběte Šporka. Celý dvůr, kde skoro šedesát let řádila naše lidová armáda, je již v privátních rukou a nutno říci, že je to také vidět.

Zpátky jsme uháněli na jih přes Starou Lysou a Dvorce až k železniční trati z Lysé do Vysočan. Kolem soch u sv. Václava jsme ještě v klidu projeli lesem do Čelákovic. Po menším občerstvení U Bohuslavů jsme se vydali směrem ku Praze.

Po příšerné silnici směrem na Mstětice, pak dál už po cyklostezce na Zeleneč a Horní Počernice. Závěr naší cesty byl krutý, rozfoukal se tak silný protivítr, že jsme měli chvílema pocit, že stojíme. No dojeli jsme, ujeli jsme celkem 60 km. Na první výlet docela dobrý, ne?

A co dál? Vůbec nic, netroufám si plánovat, třesu se jako Vy ostatní, co s námi ten virus napáchá a jestli ještě vůbec vyjedeme. Tak buďte všichni sakramentsky opatrní, přeju Vám štěstí do dalších dnů. A pokud ještě na jaře nebo v létě vyjedeme, samozřejmě Vás zase mailem pozvu. Všechny, které mám v adresáři - je to 29 lidí! Ale prosím Vás, ať šetřím pomyslným papírem - kdo už nechce s námi jezdit, nebo alespoň nechce být informován, sdělte mi to laskavě, ať Vás už neobtěžuju. Díky za pochopení. A ještě jednou: moc a moc štěstí a ať se Vám ta mrcha vyhne.

Srdečně!

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 19. listopadu 2019

pozvánka

Vlastní krk bych nevsadil na to, že od března do listopadu letošního roku třináctkrát vyjedeme na kolech k poznání krásy českých řek a jejich okolí a že nám bude přát počasí.

I tentokrát - 19. listopadu byl svatý Petr s námi. Ranní chlad se brzy skromně prohřál podzimním slunkem a bylo to milé. Naše poslední trasa opustila naše řeky, ale u vody jsme zůstali. Projeli jsme kolem nejméně osmi rybníků, z nichž dva byly pražské největší – Dolnopočernický a Podleský.

Náš kolovýlet vedl od hornopočernického nádraží do Svépravic, kde jsme projeli kaskádou místních rybníků. Pak jsme po nové cyklostezce dojeli do Běchovic a podle Dolnopočernického rybníka dál do Hostavic. Odtud jsme pokračovali do Dubče. Minuli jsme rybník Slatina a objeli krásný místní rybník Rohožník. Nádhernou přírodou širokého mokřadu Říčanského potoka jsme po hojném blátě doklouzali až pod rybniční výpusť Podleského rybníka. Cestu jsme zakončili objížďkou obory v Netlukách až ke kostelu v Uhříněvsi. To už se náš počet tří startujících jezdců (Ria, Fanda a já) rozšířil na pět (Marcela K. a Květa).

V tomto složení jsme vstoupili do Pivovarské hospody, kde proběhlo závěrečné hodnocení naší úspěšné sezóny. Dnes jsme ujeli 40 km, celkové saldo za rok 2019 tedy činí 761 km. Tohle číslo se bude věru těžko překonávat!

Tak tedy ať žije dobrý rok 2019, ať žije ještě lepší rok 2020. Klidný závěr letošního roku, krásné Vánoce a všechno nejlepší v novém roce 2020 Vám přeje

Ivan Liška a Senior fitnes

 

Zpráva z cyklovýletu – 22. října 2019

pozvánka

Psal se dvacátý druhý říjnový den roku 2019 a sedm statečných kolovýletníků prohlíželo kolem deváté hodiny ranní hustou mlhu u počernického nádraží. Přijede ještě další účastnice? Vlak z Kolovrat má značné zpoždění, nervozita statečných stoupá a mlha neřídne a neřídne. Už je tady! Na poslední chvíli přihlášená všestranná sportovkyně a cvičitelka Marcela BG vystupuje z elefantu a cválá s kolem do schodů jako za mlada. Přestože hlavní vina leží na Českých drahách, všem se omlouvá za zpoždění. V tu chvíli si málokdo uvědomuje, že po pětileté šňůře kolovýletů se společností Senior fitnes z. s. dnes padá rekord účasti. A to prosím pěkně v čase – nečase, téměř na konci října a při dvanáctém letošním kolovýletě. Statečných je v tu chvíli nikoliv sedm, ale hned osm!

Povzbuzeni, vyrážíme směrem na východ již osvědčenou trasou směrem na Toušeň a Čelákovice. Dnešní cíl je Nymburk, možná Poděbrady, možná i dále. Z Čelákovic volíme pravobřežní labskou cestu, čímž pádem se znovu, letos již podruhé, ocitáme v roztomilé vísce Byšičky. Všichni oceňují malebné urbanistické uspořádání obce podle myšlenek hraběte Šporka.

Jedeme dál směrem na Lysou, mlha neustupuje a na pokrývkách hlav se nám usazují kapky. Pomalu ale jistě oblepujeme naše oře jemným pískem polabských cest. Míjíme Ostrou, Kostomlátky a blížíme se k Nymburku. To jsme již oslabeni o Riu a Lenku, které musely dnešní kilometry zredukovat z rodinných či jiných důvodů. Cesta se přece jen protáhla, a tak lačně vstupujeme do útulné hospůdky U Gregorů poblíž nymburského náměstí. Obsluha rychlá, pivo zdatné postřižínské, krmě posilující.

A tak s nabranými silami vyrážíme dál proti proudu Labe. Proletíme poděbradské přístaviště a blížíme se k soutoku Labe s Cidlinou. Nakonec pietně postojíme před památníkem staroslovanského sídliště a učiníme společné foto. Dojedeme k nádraží v Libici nad Cidlinou, odkud za pár minut vyrážíme na Prahu. Kolem páté se loučíme s elefantem a dojíždíme do svých vigvamů.

S mírnými odchylkami jsme dnes natočili zhruba 62 kilometrů. Celkem už tak máme najeto 721 kilometrů. Dnes byli na startu: dvě Marcely, Květa, Lenka, Ria, Zdeněk, Fanda a já. A nebude-li pršet nebo mrznout, stanovujeme termín letošního posledního, třináctého kolovýletu na 12. listopadu. Trasu vytkneme později, nebude dlouhá, delší bude možná účast v některé z náleven po trati. Tak si připravte drobné! A protože se pomalu loučíme s letošními kolovýlety, tak provedu malou rekapitulaci všech 12 výjezdů roku 2019:

·      7. března - Stodůlky, Dalejské, Prokopské údolí, Zbraslav

·      21. března - Kersko, Byšičky

·      2. dubna - Kokořínsko, Vrátenská Hora, Mělník

·      17. dubna - Okoř

·      2. května - Záhořanský potok, Davle

·      23. května - Hořín, Mělník

·      5. června - Házmburk, Třebenice

·      19. června - Černý Most, Říčany, Jevany, Šembera, Český Brod

·      4. září - Kutná Hora, Malešov, Sion

·      17. září - Brdy

·      10. října - Babice, Klokočná, Zlenice, Čerčany

·      22. října - Toušeň, Ostrá, Nymburk, Libice n. Cidlinou

Milé spolujezdkyně a spolujezdci, vážení organizátoři Senior fitnes, až nastane zima a kola uložíme na kutě, zpracuji mapovou rešerši našich letošních výletů, včetně účasti i pozoruhodností.

Děkuji za pozornost a těším se, že i 12. listopadu nám počasí bude přát. Sportu a vlasti nazdar!

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 10. října 2019

pozvánka

Vážení příznivci zdravého pohybu i v seniorském věku, spolujezdkyně a spolujezdci!

Předkládám zprávu z našeho jedenáctého letošního kolovýletu, který se uskutečnil ve čtvrtek 10.  října 2019.

Jak jsme plánovali, vyrazili jsme od hornopočernického nádraží (jeví se jako optimální odletová plocha) směrem na východ. Po již pěkně ošoupané cyklostezce na Klánovice (příští rok ji bude už dvacet let) jsme záhy dostihli lesa a netrvalo dlouho a přejížděli jsme kolínskou silnici směrem do Květnice.

Pak přes Sluštice a Březí jsme se přiblížili na okraj Říčan. Od tradičního koupaliště Jureček jsme proti proudu Rokytky podjeli obtížnou kosteleckou silnici a ocitli se v lůnu říčanského lesa plného stovek, ba tisíců muchomůrek v nejrůznějších barvách. Ještěže nám nebylo líto je nesbírat, ale pohledy i z kola to byly vpravdě pohádkové.

Počasí stále drželo svůj ranní slib, i když ochlazení a blížící se fronta byly neodvratné. To už se ale blížila Klokočná se známou hospodou U Koně mistra kuchaře Sapíka. Jen jsme usedli v útulném výčepu, začalo nekompromisně pršet. Dobrá krmě nás v hospodě podržela skoro hodinu, ovšem právě do té doby, kdy pršet přestalo. Neuvěřitelné, jak si nás letos počasí předbíhá. Tak svatý Petře, mockrát děkujeme!

Z Klokočné jsme pak projeli Struhařovem a dostali se na cestu do Ladových Hrusic. Při vzpomínce na mistra Ladu jsme Hrusice pietně projeli až k mlýnu Hrušov. A pak už nás vítala Mnichovka, poměrně vodnatý potok, tekoucí až k Sázavě. Velmi romantická cesta k historické hlásce u Zlenic. No a do konce cesty zbývalo jen pár kilometrů k nádraží v Čerčanech. Odtud jsme elefantem vyrazili na Prahu. Na hlavním nádraží jsme rozloučili a každý jel po svém domů.

Jeli jsme ve čtyřech – Květa, Fanda, já a naše novicka Ria, kterou s radostí vítáme do naší rodiny. Celkem jsme ujeli 52 km, čili od začátku roku máme již na počítačích 659 km.

Nu a na další, již dvanáctý (snad ne poslední) kolovýlet vyrážíme v úterý 22. října, opět se srazem u hornopočernického nádraží. Cíl cesty jsou Poděbrady a Nymburk a pojedeme podél Labe, nejspíš po větru tam, vláčkem zpátky. Změna programu vyhrazena, podle větru se můžeme i otočit. Tak se na Vás těším, bylo by dobré, kdyby se zase někdo z předchozích účastníků probral k aktivitě a vyjel s námi. Horší část podzimu se blíží a moc času (toho lepšího) už nezbývá. Tak hurá do sedel, v úterý 22. 10. sraz v 8:45 v Horních Počernicích.

Srdečně Vás zdravím!

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 17. září 2019

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři ze Senior fitnes!

S radostí nad vydařeným dílem posílám všem report z našeho letošního jubilejního desátého kolovýletu – tentokrát do Brd, kam jsme vyrazili v úterý 17. září. Odměnou za to, že jsme do puntíku dodrželi plán naší cesty jihozápadní částí Brd, nám byla neuvěřitelná změna počasí v ten den. Ještě když jsme přijížděli do místa přesedlání z aut na kola – poblíž obce Mýto u sjezdu z D5 číslo 50, jsme s obavami nahlíželi na masiv Brd zahalený dešťovými mraky. Ale než jsme v Medovém Újezdě, odkud startoval náš kolovýlet, kola z nosičů odmontovali, začaly se mraky rozestupovat až do závěrečné fáze, kdy nás u Padrťských rybníků vítal intenzivní sluneční svit.

Cesta do brdských lesů vedla mohutnou tankovou cestou do Strašic. Překonali jsme první kilometry silného stoupání. Za Strašicemi jsme vjeli do lesa a od hradiště Vimberk nás provázela říčka Klabava, stejně romantická jako Vrchlice z minulé cesty Kutnohorskem.

Dorazili jsme do milé obce Dobřív, kde nás vítal starý vodní hamr, tentokrát ovšem v rekonstrukci. Než jsme objevili starý jedno-obloukový pískovcový most, zvaný švédský, vítala nás stará hospoda, překvapivě otevřená již od desáté hodiny dopolední. Vnadná servírka nás pozvala na několik druhů piva, ale především na vynikající francouzskou cibulačku. No nepohrdli jsme laskavým přijetím i krmí. Posilněni jsme vyrazili do dalšího stoupání směrem k Mirošovu a dále přes Skořici do Trokavce.

Poté nás čekalo sedm kilometrů nahoru k lesu před padrťskými rybníky. Vzduch se pomalu ohříval, jakož i naše tělesné schránky pod vlivem příkrého stoupání, které jsme nazvali jako obvykle „výtlakem“. Padrťské rybníky jsou opravdu nádherné, voda čisťounká, okolní příroda velmi přitahuje. To už jsme měli za sebou prvních třicet kilometrů, další, hlavně směrem nahoru k vrchu „Kočka“, nás čekaly. A nastal další výtlak. Naštěstí skoro poslední. Dofuněli jsme až do nadmořské výšky 759 m nad mořem. Tak vysoko jsme ještě letos, možná ani v předchozích letech, nebyli.

Pak nastal dlouhý sjezd kolem „Tří trubek“ a stejnojmenného loveckého zámečku až do Strašic. Vědomi si jisté časové rezervy dali jsme si ještě malého Bernarda „nefiltr“. Posilněni jsme vyrazili na závěrečnou část naší cesty, opět po široké tankové cestě přímo nahoru na střechu světa. K naší absolutní demotivaci přispělo několik „závoďáků“, kteří nás bez hany i ostychu předjeli razantním tempem. Odměnou nám byl strmý sjezd zpátky. Mě tak rozvášnil, že jsem přehlédl odbočku na Medový Újezd a skončil jsem až na konci „panelky“ před Holoubkovem. Tam jsem byl dostižen starostlivými děvčaty, která mě přisoudila roli závodníka míru, který to přece s kopce musí urvat. Naštěstí do Medového Újezdu to byly necelé dva kilometry, takže Fanda, který udržel i stopu, nemusel u našich aut moc dlouho čekat.

Zpátky do naši bydlišť jsme se vrátili po plzeňské dálnici před sedmou hodinou večerní. Na startu i v cíli jsme byli čtyři – Květa, Lenka, Fanda a já. Ujetých kilometrů jsme zapsali 54, celkové stoupání přes tisíc metrů, nejvyšší bod 759 m. Celkem tedy máme už 607 kilometrů.

Nejvýraznějším kladem dnešního desátého kolovýletu byla nádherná, ani kůrovcem neposkvrněná, příroda. Fakt nádhera – kdo nebyl, může litovat. Příští, jedenáctý kolovýlet bude ve čtvrtek 10. října a naše cesta povede před Klánovice a Říčany na Klokočnou, kde si dáme zaslouženě nějakou dobrou krmi od mistra kuchaře Sapíka. Odtud se odvalíme do Mnichovic a potom přes Hrusice údolím Mnichovky k Sázavě a podél ní do Čerčan. Návrat vlakem na hlavní nádraží. Sraz bude na oblíbeném místě – nádraží v Horních Počernicích v půl deváté. Fotky pošlu zítra. Moc Vás všechny adepty cykloturistiky zdravím a vyzývám k hojné účasti na jednom z posledních letošních kolovýletů, v pořadí jedenáctém.

Krásný podzim přeje Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 4. září 2019

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři sportovních aktivit seniorů!

Podávám zprávu z velmi vydařeného, v pořadí již letošního devátého kolovýletu.

Do rychlíku, který dorazil z Prahy do Kutné Hory za necelou hodinu, jsme postupně nastoupili ve středu 4. září tři - Květa, Fanda a já. Plánovanou trasu jsme zvládli po celodenním úsilí. Ujetých kilometrů bylo jen 41, zato tlačení našich velocipédů krajinou kolem Vrchlice jsme se nabažili dost a dost. Jen převýšení zaznamenaly naše počítače k pětistovce metrů.

Snad každý zná pohled z nejzajímavějších kutnohorských památek dolů do údolí Vrchlice, málokdo již spatří třeba chrám sv. Barbory právě od toku této říčky nahoru. Cesta podél Vrchlice byla nesmírně romantická, údolí lemovaly vstupy do bývalých štol i několik mlýnů, z nichž jen dva v dobrém stavu, další v ruinách. Projeli, či spíše prošli, jsme kolem Velkého rybníka, přiblížili jsme se k betonové hrázi Vrchlické přehrady, zásobující Kutnohorsko pitnou vodou, a pomalu jsme se dali do stoupání na Písečný vrch směrem k Malešovu. Místo památné bitvy z roku 1424 jsme v Malešově neobjevili, zato místní hospůdka s výborným kácovským Hubertusem nás potěšila.

Pak už jsme vyrazili směrem ke zřícenině hradu Sion. Dalším výtlakem jsme se dostali až před zámeček Roztěž (no dovnitř nás korejští majitelé nevpustili). Poté jsme sjeli do romantického údolí Švadlenky. Odtud směrem k obci Polánka vedlo největší stoupání dne - naše srdíčka bila jak před oltářem. Ani závěrečná fáze cesty k Sionu se neobešla bez výtlaku. Pobyli jsme uprostřed zříceniny hradu, kde ztratil svobodu poslední velký husita Jan Roháč z Dubé.

Cesta zpátky do Kutné Hory byla velmi rychlá, za necelou hodinu jsme již seděli před nádherným gotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Něco jsme ve zdejší hospodě U Zlatého Lva pojedli a pomalu jsme vyrazili na Kutnohorské nádraží. Ještě před osmnáctou hodinou jsme ve vlaku rozloučili a cestu zakončili do svých bydlišť.

Dohodli jsme se na dalším termínu i trase. Na náš jubilejní letošní desátý kolovýlet vyrazíme v úterý 17. září do Brd! Ale pozor: s ohledem na blížící se podzim i krácení dne pojedeme tentokrát auty se závěsnými zařízeními. Předběžně registrujeme již nyní dvě posádky - Já a Fanda + dvě kola, Květa a asi Petr + dvě kola. Prosím ostatní, včetně nově přihlášené Rii, aby mi dali vědět co nejdříve, zda mají o tento výlet do Brd zájem, já už odjezd včetně navěšení kol nějak zorganizuji. Jinak trasu v Brdech povedeme ze Strašic přes Dobřív, nahoru do hor, kolem Padrťských rybníků a zpátky podle toku Klabavy k našim přibližovadlům.

Krásný zbytek léta přeji všem a těším se na další kilometry v sedle kol (už jich letos máme 553!).

Všechny zdraví Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 19. června 2019

pozvánka

Milí sportovní přátelé, koloturisti a organizátoři ze Seniorfitnes!

I osmý letošní kolovýlet se vydařil, dojeli jsme ve zdraví do Českého Brodu a teprve na železniční stanici v Klánovicích nás zastavil prudký liják, který přišel z Horních Počernic (budeme si to pamatovat). Trochu nás to při návratu zdrželo, ale přežili jsme to a nezmokli. Celkem jsme ujeli 72 km, tedy plánovanou kilometráž jsme bohatě překročili. Celkem máme za letošní půlrok ujetých 512 km, což je náš prozatímní rekord!

Od Rokytky ve Vysočanech jsme popojeli po "Bémově" milionové cyklostezce přes Hloubětín až do Kyjí. Odtud jsme vystoupali k nové rozhledně "Doubravka" v lokalitě Černý Most. Stavba je to krásná, leč trochu se to s námi prohýbalo, tak jsme byli rádi, když jsme byli zase dole. Pak jsme to vzali přes Dolní Počernice, Dubeč, Koloděje, Stupice a Sibřinu do Křenic, kde jsme poprvé svlažili své vyschlé útroby.

Před Březí se k nám přidal náš nový spolujezdec Pavel. Ten nás protáhl Radošovickým lesem, kolem koupaliště Jureček, potom pod černokosteleckou silnicí dále směrem od Říčan. Projeli jsme Svojetice, Louňovice až do Jevan. To už byl čas k obědu.

Zpátky jsme vyrazili přes Kozojedy až k údolí Šembery a podle jejího toku k Českému Brodu. Cestu absolvovali Květa, Fanda, Lenka, Petr, Pavel a já. Návrat kolem 17:30 h - jak kdo, podle místa bydliště.

Domluvili jsme se, že počátkem prázdnin si uděláme ještě jeden kolovýlet, a sice ve středu 3. července. Naším cílem budou trosky hradu Sion.

Srdečně Vás zdraví Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 5. června 2019

pozvánka

Milí přátelé, spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři Senior fitnes!

Podávám zprávu z již sedmého letošního cyklovýletu. Cílem bylo projet částí Poohří a proniknout i do Českého Středohoří. Plán to byl vskutku nebetyčný, jak se ukázalo později i téměř nesplnitelný. Do ohlášeného Košťálova a na stejnojmenný loupežnický hrad jsme už nestačili dorazit, a i tak jsme se domů dostali až po osmé hodině večerní.

Hned ráno ohlásila Květa nečekané technické problémy. Eva jí hned poskytla účinnou pomoc, i tak však obě dorazily na Roudnické nádraží s hodinovým zpožděním. A to bylo znát.

Roudnicí jsme se pak prostoupali přes Podlusky a další obce až do slovutné Budyně nad Ohří. Objeli jsme krásný vodní hrad a vydali se po nádherné lesní cyklostezce až do Libochovic. Mimochodem, ta šestikilometrová jízda po hlaďoučké, květy olší vystlané mlatové cestě lesem a nádhernou přírodou až do Libochovic, by si zasloužila návrh na ocenění nejlepšího cykloúseku v našich zemích.

Z Libochovic jsme zvolili opět cestu přírodou, projeli krásnou vesnicí Slatina až po bájný hrad Házmburk. Všichni čtyři (Květa, Eva, Fanda a já) jsme pak statečně vystoupali až do výšky 418 m n. m. Čekal nás úchvatný hrad z obdivuhodného čediče, ale také překrásný výhled do širokého okolí české kotliny. Výšlap i výtlak byl náročný fyzicky i časově. A tak poněkud zpožděni jsme pokračovali v plánované cestě do Třebenic.

V pozdním parném odpoledni jsme se občerstvili v místní radniční hospodě. Současně jsme se ale rozhodli, že dále již pokračovat nebudeme a vyrazíme nejbližší cestou do Lovosic na nádraží.

Povedlo se, v Lovosicích jsme byli zakrátko. Nikoliv však vlak. Ten v den výletu nejel už tři hodiny. Na nás se však konečně usmálo štěstí - nečekali jsme dlouho a elefant přece jen přijel. Do Prahy jsme se dostali po sedmé hodině večerní.

Výlet byl nádherný, ztráta času i dlouhé stoupání na hrad nás nepoškodilo. Jen po trase výletu jsme ujeli 50 km, další kilometry pak na příjezdu a dojezdu domů. Příští výlet bude opět ve středu 19. června. Trasu i místo odjezdu včas ohlásím.

Srdečně Vás zdraví Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 23. května 2019

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři Senior fitnes!

Náš šestý letošní kolovýlet musel být kvůli nepřízni počasí přeložen o týden. Tak jsme od Hornopočernického vlakového nádraží vyrazili až ve čtvrtek 23. května, krátce po deváté směrem na Zeleneč.

Než by deset napočítal, svatý Petr nás deštěm vítal. Až před Mělník (to byl cíl naší cesty) jsme měli před očima modrou oblohu, přesto stále a stále, i když drobně pršelo. Od Kostelce nad Labem jsme jeli po pravém břehu Labe až do Větrušic po blátivé rozmoklé cestě, čímž naše kola nakoupila notnou vrstvu blátíčka. Až teprve popolední sluníčko nás na Mělnickém náměstí osušilo.

Po dobrém obědě jsme pak sjeli od Mělnického zámku starým mostem k zámku Hořín. Zdejší krásná cyklostezka nás zavedla až do Lužce nad Vltavou. Projeli jsme ovšem nádhernou a bohatou přírodní lužní krajinou, což se jen tak nevidí. Ke zpáteční cestě jsme ve stanici Mlčechvosty naskočili do osobáku na Masaryčku a poté zpět do Horních Počernic.

Celkový počet ujetých kilometrů 60, od začátku letošního roku máme najeto už 390 km. Dnes jsme jeli ve čtyřech - Petr, Fanda, Květa a já.

Srdečně Vás zdraví Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 2. května 2019

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři Senior fitnes!

S radostí podávám hned začerstva zprávu z , v pořadí už pátého letošního kolovýletu. S radostí proto, protože nám zase přálo počasí, a také proto, že nás tentokrát jelo šest.

Autorem trati byl tentokrát Petr, dalšími účastníky zájezdu byli Fanda, Eva, Květa, Zuzana - nováček a já. Ještě k tomu počasí: ona to zase taková idylka nebyla, ale když si představím, že o tomto víkendu spadne teplota o deset stupňů, tak říkám o dnešku - nějaký ten vítr nám neublížil, a že mohlo být více sluníčka, to jsme také přežili.

Vyrazili jsme krátce po čtvrt na deset ze zastávky ČD Modřany. Po několika stech metrech jsme se zabořili do Modřanské rokle (vážení, ta rokle je v pražských Modřanech, ne více než dvacet kilometrů od centra a je neuvěřitelně tichá, příjemná, plná krásné přírody). Kdo tam nikdy nebyl - vřele doporučuji!

Tou roklí jsme vyjeli až na kraj Písnice, pak přes Cholupice, Dolní Břežany, Libeň až do Psár. Tam se z nás stali poněkud turisti až stěhováci, neboť modrá turistická značka se lámala dolů a nahoru, ale "kolmo" se zvládnout nedala. Tak si děvčata obtěžkaná elektrokoly sáhla až na dno sil.

Odměnou nám všem byla zakrátko nalezená lesní cesta ve stopě Záhořanského potoka. Libeř, Záhořany - žádná hospoda, žízeň jako trám! Ale zato jsme vklouzli do nádherného údolí Záhořanského potoka - a zase: kdo nezná a nebyl tam, sobě škodí. Klidná jízda s postupným spádem, nejméně deseti brody, mokro až na zadku - to byl zážitek, na který jen tak nezapomeneme. Inu naše země česká je tak hezká, tak hezká! A kdo dosud trempoval v údolí Záhořanského potoka, ten si jistě užíval a užíval. Popularitu tohoto přírodního útvaru bezpečně dokumentuje řada chat, chatiček i srubů, jejichž výraz i cena stoupá, čím blíže k Davli.

Ta nás přivítala sluníčkem i rozumným občerstvení v hospodě u Bendů. (Jirko, nemáš tam kořeny?) Pro cestu zpět ku Praze jsme zvolili tu nejméně příznivou variantu. Ale cca 3 km po frekventované silnici po proudu Vltavy až k žel. mostu ve Skochovicích jsme nakonec bezpečně zvládli. Nakonec i přechod tohoto železničního mostu, a to na radu místních pivařů od Bendů. Ještě, že ten vlak na Dobříš přejížděl most o něco později, než jsme ho v plném bezpečí překonali.

A pak už nás čekala jen cesta kolem Zbraslavi, krátké občerstvení u "Posledního Kelta" a rozlučka na značně vytížené cyklostezce u Bráníka. Myslím, že domů se dostal každý do 18 hodiny, ujeté kilometry si dnes zapíšeme v počtu 62.

Takže máme přes 330 km, to vypadá na letošní rekord. Hlavně ať nám vydrží počasí i zdravíčko. Přidávám dva obrázky - jeden je z cyklostezky za Dolními Břežany, jeden z lesní cesty Záhořanským údolím - to nás fotila ta něžná cyklistka s neněžně odřenými koleny. Ať se jí to brzy zahojí! Vážení přátelé, ti kdo jezdí i ti, kteří nejezdí, pamatujte: příští kolovýlet je zase ve čtvrtek, 16. května 2019. O trase si ještě nechám zdát, za počasí se budu modlit!

Nazdar všem a cyklovýletům se Senior fitnes zvlášť!

Srdečně Vás zdraví Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 17. dubna 2019

pozvánka

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři Senior fitnes!

I čtvrtý letošní kolovýlet provázelo krásné počasí. Rána jsou sice chladná, ale protože jezdíme na celý den, tak užíváme krásného jarního sluníčka a ještě jsme nezmokli.

Vyrazili jsme ve středu 17. dubna ze stanice Metra Veleslavín krátce před devátou. A bylo nás pět! Jako by se naše sestava stabilizovala - Fanda, Květa, Petr, Lenka a já. Věkový průměr přes šedesát sedm, nejstarší Fanda 79 (snad jsem neporušil GDPR !?).

Projeli jsme nádherným kvetoucím Šáreckým údolím, včetně vyhlídky z přilehlé skály, potom přes Nebušice nepoznanou polní a lesní cestou k Sv. Juliáně. Dále romantickým úvozem na jižní okraj Tuchoměřic. Odtud přes Číčovice až na kraj obce Okoř.

A to už se nám rýsovala známá zřícenina Okoře na blankytně modrém nebi. Bohužel to bylo vše, co jsme mohli ze známé trempské pamětihodnosti využít. Hrad i přilehlá restaurace nebo cukrárna byly ještě zavřené, sezóna ještě nezačala. Škoda, nikoliv jen naše. Tak jsme zase nasedli a přes Noutonice a Lichoceves jsme dorazili do Velkých Přílep. Místní vyhlášená restaurace nás přivítala zeleným velikonočním pivem a dobrou krmí.

Po obědě jsme pokračovali přes Úholičky až do Libčice nad Vltavou. Zdejší přívoz nás za drobný peníz (v Praze jezdí přívozy zadarmo!) dostal na pravý vltavský břeh, odkud jsme se náročnou trasou vraceli zpět ku Praze. Ještě v Klecánkách se k nám připojil Lenčin Honza, takže nás do závěrečných kilometrů dojíždělo šest.

V Holešovicích jsme se začali rozjíždět ke svým domovům, přičemž průměrně jsme každý urazili 70 km. My, co jsme dojeli až do Horních Počernic, zapisujeme 69 km. Dojeli jsme bez úhony, živi a zdrávi, jak se sluší na zdatné seniory.

Příští kolovýlet se koná ve čtvrtek 2. května - pojedeme Modřanským údolím a dále údolím Záhořanského potoka do dolního Posázaví, Davle, Skochovice, Vraného nad Vltavou a zpět po proudu Vltavy ku Praze.

Celkem už máme ujeto přes dvě stě sedmdesát kilometrů, a to jsme teprve na konci dubna! Blahopřeju všem aktivním účastníkům, vyzývám další jezdce, přidejte se k nám! Stojí to zato!

Srdečně zdravím všechny ze Senior fitnes ! 

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 2. dubna 2019

Milé spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři Senior fitnes!

Ve čtvrtek 2. dubna jsme vyrazili již na třetí letošní výlet. A zase nám přálo počasí! Ráno bylo sice ještě poněkud chladné, ale odpolední hodiny v Kokořínském údolí byly prosluněné a prohřáté.

Ve vlaku směrem na Všetaty se nás sešlo celkem pět-Květa, Petr, Fanda, já a naše novicka Lenka. Vystoupili jsme ve stanici Kropáčova Vrutice a odtud pokračovali na Mšeno. Cesta byla překvapivě hrbolatá, kostky nás provázely daleko za Vrutici.

Když jsme po dvaceti kilometrech dorazili do malebného městečka Mšeno, vítala nás otevřená restaurace s parádní hovězí polévkou a vkusným zalitím dle chuti každého. A ze Mšena jsme vyráželi už ke Kokořínskému údolí. Nejprve nás ale čekal výstup na Vrátenskou Horu (498 m) se zdejší rozhlednou. Únavu z téměř dvou set schodů nahradily krásné pohledy na blízké i vzdálenější kopce.

Pak jsme navštívili hrad Houska, ovšem vstup do památky nám byl zapovězen, nebylo ještě otevřeno a kastelán se pro pětici cyklistů přece nepřetrhne. Pak už jsme sjížděli starou zámeckou cestou do údolí. Nepřehlédli jsme pramen říčky Pšovky a projeli krásnou vískou Tubož s nádhernými chalupami. Příjemné bylo mírné, ale stálé klesání podle toku Pšovky s několika rybníky. Z pestré nabídky pocestných občerstvoven jsme nevyužili žádnou, anžto byly i v tento krásný den ještě zavřeny.

Až za Pokličkami se na nás usmálo štěstí, hospoda měla otevřeno a nabídla nám kromě nápojů i tři gulášové polévky. Svoji pouť jsme skončili na nádraží v Mělníku. Původně zamýšlený odjezd vlakem v 16:21 jsme nestihli, přes mimořádnou snahu CK drážních pracantů se nám z Mělníka nepodařilo odjet dříve než ve čtvrt na sedm.

Tak se nám ten třetí kolovýlet poněkud protáhl. Ale nevadí: natočili jsme i s cestou do Satalic a zpět 73 km, celkové stoupání 983 m, kalorická spotřeba 1302, aktivní čas 4:10 hod. Celkem už máme letos natočeno 203 km. Škoda, že krásného počasí i nádherných tras nevyužívá více cykloturistů, adresář obsahuje přes dvacet jmen, účast ze tří letošních výletů zatím nepřesáhla 5 těl. Považujte to všichni za vydatnou výzvu před jistě příznivými dny dubna, května i června.

A příští výlet bude ve středu 17. dubna, tedy těsně před Velikonočními svátky. Trasu určím a pozvánku pošlu včas. Těším se na dalším výletě se Senior fitnes.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 21. března 2019

Vážené spolujezdkyně a spolujezdci, organizátoři z hnutí Senior fitnes, dámy a pánové!

Poslyšte zprávu z našeho už druhého letošního kolovýletu, který jsme nakonec na radu zkušených spolujezdců přesunuli z úterka 19. na čtvrtek 21. března. Věru se nám to vyplatilo, čtvrteční počasí už bylo klidnější a pro cyklovýlet téměř ideální.

Trasu jsme dodrželi, jak jsme si slíbili. Od srazu u nádraží v Horních Počernicích jsme vyrazili po klidných cyklostezkách přes Zeleneč a Toušeň až do Čelákovic. Minuli jsme oblíbené koupaliště Malvíny a pohledem jsme počastovali první technickou zajímavost na trase - vodárnu v Káraném, která dodává vodu do naší metropole už od začátku minulého století, kdy byla ještě za císaře Františka Josefa ve své první podobě postavena.

Vzápětí jsme mírně odbočili k další technické památce na trase a prohlédli si alespoň z dálky bývalou Volmannovu vilu v areálu bývalého TOSu v Čelákovicích. Pak už jsme pokračovali podél Labe až do Kerska.

Nastal čas oběda, nepohrdli jsme mimořádnými porcemi v restauraci U Pramene (dříve U zahrádkářů). Dobře nasyceni jsme volným tempem projížděli Kerskem, navštívili Ateliér Kuba plný Velikonoční tématiky a nato dorazili k bývalé Hrabalově chatě.

Zpáteční cestu jsme volili směrem na Lysou nad Labem, poté jsme dorazili do malebné obce Byšičky, jejíž ráz ji v nedávné historii moudře položil hrabě Špork. Cestu jsme zakončili opět na nádraží v Horních Počernicích.

Celková kilometráž byla tentokrát poněkud vyšší, zapsali jsme 75 km. Přesto výlet považujeme za pohodový, především díky počasí. Cestu v celém rozsahu absolvovali Květa, Fanda, Petr a já. Děkuji všem za dobrou pohodu a těším se na další, již třetí letošní kolovýlet v úterý 2. dubna. Ostatně to se nám ještě nestalo, abychom měli do konce března přes 100 km.

Zdravím všechny zájemce o cykloturistiku se Senior fitnes!

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 7. března 2019

Vážení přátelé cykloturistiky se Senior fitnes, dámy a pánové!

Posílám zprávu z letošního prvního kolovýletu a hned hlásím, že jsme měli kliku. Termín, který jsem s notnou dávkou drzosti vypsal, byl původně spjat s ne zcela příznivou předpovědí, leč z okolo ležících dnů byla nejpřijatelnější. Protože se nám všem už chtělo do přírody, tak jsme to riskli a vyšlo to.

Čtvrtek 7. března 2019, to je zatím nečasnější termín našich výjezdů! A za tu drzost jsme byli náležitě odměněni. Proti předpovědi se teplota značně zvýšila, a když jsme v poledne pojídali skvělý oběd na zahrádce restaurace u zimního stadionu v Černošicích, pálilo na nás jarní sluníčko a stupňů bylo věru na dvacet! A to už jsme měli polovinu cesty za sebou.

Proti již tradiční zahajovací trase jsme tentokrát zvolili mírné prodloužení se startem až od stanice Stodůlky. Sešlo se nás pět - to je také rekordní a na začátek velmi slibné - jen houšť. Květa, Petr, Fanda, Eva a já jsme pak vyrazili přes Řeporyje na cestu podél Dalejského potoka. Údolíčko Dalejské je proti následnému Prokopskému ještě romantičtější, skoro jsme si připadali jako na divokém západě. Příroda ještě spala, o to více bylo vidět skrz vegetaci. Zajímavé.

Po pár kilometrech náročné trasy jsme dojeli na kraj Prokopského údolí. To už známe, letos tam moc cyklistů nebylo. Před Hlubočepy jsme navštívili dvě zajímavá místa - hlubočepské jezírko a pak jsme vystoupali pěkným krpálem na trať známého Semerinku. Přesně v místech, kde České dráhy právě dokončovaly výstavbu nové železniční stanice Žvahov. Toť velmi záslužný čin.

Otřeli jsme se o starý žvahovský hřbitůvek a sjeli jsme do Hlubočep. Pak jsme místo podél Vltavy zvolili na radu Petra trasu kolem starého barrandovského koupaliště. Nebyl to hezký pohled, zvláště pro nás už letité pamětníky, kteří slávu tohoto rekreačního sportoviště pamatují, Květa dokonce v plavkách z věku školačky. Na obrázku vidíte ten srab a trosky bazénu i věže, ze které skákali v padesátých letech naši reprezentanti - myslím, že byli asi dva, větší zájem tenkrát nebyl.

Poté jsme se napojili na již tradiční cestu proti proudu Vltavy. U Lahovic jsme pohovořili se stádečkem ondater v jedné laguně. Milé setkání, nadějné, jsou to hodná zvířátka. Dál směrem na západ a zatím pořád bez větru. Pak nás hlad přiměl hledat místo k občerstvení, místní znalci nás poslali v Černošicích k zimnímu stadionu. Poradili nám dobře. No a po dobré krmi jsme pomalu obraceli kurz na východ.

Začal foukat pěkný vítr. Projeli jsme Lipence a ocitli se na Zbraslavském náměstí. A opět již tradiční kafíčko se zákuskem na slunečném posezení. Zpátky po proudu Vltavy jsme se vraceli po visuté lávce nového lahovického mostu a pak už uháněli jako praví stíhači až na Zlíchov. Šťavnatému větru moc děkujeme. Poradili jsme se, kdy a kam příště, rozloučili se a vyrazili vstříc svým domovům.

Každý mohl - dle místa startu i cíle ujet tak mezi 55 a 60 km. Do deníku zapisujeme společných 55. Tak díky všemu a všem - byl to krásný premiérový cyklovýlet.

Srdečně zdravím všechny spolujezdce i adepty ze svého rostoucího mail-adresáře.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 25. října 2018

Dohodli jsme se, že na letošní poslední výlet vyjedeme ve čtvrtek 25. října a ukončíme ho v pivovarské hospodě v Kounicích. A taky jsme se dohodli, že těch kilometrů na konci října už nemusí být tolik jako na předchozích trasách.

No tak úplně to tedy zase nedopadlo. Jednak jsme ujeli něco přes šedesát kilometrů (jak kdo, dle místa výjezdu - ale 62 to jistě bylo), jednak jsme z kounické hospody museli směrem na Prahu najíždět další kilometry. No a díky silnému větru to věru žádná "závěrečná" pohoda nebyla.

Dle plánu jsme vyjeli přes Klánovice až do Úval. To byla pohoda, jede se lesem, v klidu a ani vítr moc nestraší. Dále nás dokonce hnal do kopce na Přišimasy, protože foukalo od západu. Nad Přišimasy jsme zvolili cestu přes vrch  Klepec, kde jsou známé menhiry - jeden má dokonce pamětní desku se vzpomínkou na založení naší republiky. Tak jsme tam v tiché pietě postáli, popřemýšleli nad stoletým vývojem našeho státu a tak dále. To místo je opravdu zajímavé a tři dny před velikým výročím 28. října se zastavení náramně hodilo.

Pak jsme sjeli do malebné vsi Limuzy a odtud do Tismic. Zvídavých cyklistů si povšimla ochotná administrátorka zdejšího krásného kostela a pozvala nás k návštěvě interiéru. I tato pasáž posledního kolovýletu byla nadstandartní a pozoruhodná. Kdy se Vám stane, že Vás pustí do zamčeného kostela, ve kterém je četnost bohoslužeb čím dál více děravější.

Z Tismic jsme jeli dál na východ a přes Vrátkov jsme dojeli až k toku Šembery do obce Zahrady. A odtud jsme už točili směr jízdy proti větru. V Českém Brodě to ještě jakž takž šlo, ale cesta přes Štolmíř a Černíky byla krutá - vítr nás doslova tlačil ze silnice. Nakonec jsme dojeli až do Kounic, kde nám byl odměnou vytopený sál zdejší pivovarské hospody. I místní ležák nezvyklé barvy nám chutnal.

Zpáteční cesta byla opět poznamenaná silným větrem, ale jakmile jsme vjeli do Klánovického lesa, bylo lépe. Do Horních Počernic jsme se vrátili po oblíbené cyklostezce, kterou jsme slavnostně otevírali v roce 2000! Od té doby slouží a projely po ní tisíce cyklistů.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 9. října 2018

Vážení příznivci cykloturistiky se Senior fitnes!

Poněkud opožděně, ale přece, posílám zprávu z našeho posledního, sedmého letošního kolovýletu. Akce se zdařila, nastavený plán jsme splnili do puntíku.

Vyrazili jsme z počernického nádraží vlakem do Milovic. Květa nám statečně držela místo v hitláku hned za mašinou, nic platno, pět kol se na stojany ani tak nevešlo. Na konečné v Milovicích jsme se srovnali proti větru a vyrazili. Bylo nás pět: "já, zilvar z chudobince, éda kemling" - (pardon to jsou vzpomínky na povinnou četbu z mládí) - opravuji: Květa, Petr, Fanda, Zdeněk a já - i účast hodnotím kladně.

První, ale velmi zajímavá zastávka - díky Fandově návodu - byla v Milovicích na letišti. Přátelé - neuvěřitelné! Skoro třicet let po listopadu, padesát let poté, co tu přistávaly ruské anduly, aby nás pak bratři léta okupovali, vlastně ani nevím, jak dlouho tady rusáci strašili, nicméně i dnes, v roce 2018, letiště ve stavu tristním. Taková plocha, 40 km od metropole, pár kilometrů od dálnic - naprosto bez využití. Inu armádní majetek je v dobrých rukou! Ještě že nás příšerný vítr vyhnal z ranveje brzy do lesa.

A už jsme uháněli směrem k Loučeni, pěkný kus cesty až před Vlkavu klapity klap  po předválečných kostkách. Pak už následovala krásná cyklostezka až do Loučeně. Hospoda nás přivítala skvělou gulášovkou, sluníčko k tomu a bez přirážky!

Z Loučeně (možná i Loučně) nás stezka díky Fandovým místním znalostem hnala do lesa. Odměnou nám byla krásná lesní cesta až do Jabkenic. Pokračovali jsme zase lesem do Seletic a pak jen pár kilometrů po silnici do Mcel. Nejhorší úsek nás čekal na cestě do Nymburka. To už jsme sjeli ze Mcel na otevřenou polní cestu k Nymburku. A vítr od východu dokázal své. Vyčerpáni jsme dorazili až k místnímu nádraží a odtud se vrátili elefantem do místa výjezdu - Horních Počernic.

Celkem jsme ujeli přes padesát kilometrů - skoro všechno proti větru, ten nám dal! Ale jinak - trasa splněna do puntíku. Díky všem za heroický výkon!

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 13. září 2018

Jak jsme naplánovali, vyjeli jsme od nádraží v Horních Počernicích směrem na východ – k Jizeře. Čím dále tím více volíme bezpečné trasy vedoucí povětšinou po cyklostezkách, to ve snaze vyhnout se automobilové dopravě. No a to se nám ve čtvrtek dosti podařilo. Až do Toušeně jsme jeli po kultivovaných cyklostezkách, to nejlepší nás čekalo po přejetí nové lávky v Čelákovicích. Z Gráda jsme pokračovali kolem soch sv. Václava převážně lesem až do Sojovic. Odtud pak rovněž po klidné polní cestě až do Předměřic. Pak sice chvilku po silnici kolem Kačova až do Kochánek, tam nás ale uvítala jedenáctá hodina a s ní i otevřená sportovní hospoda na zdejším hřišti.

Výborné občerstvení - však horko sušilo naše útroby!

A poté k z Kochánek zase klidnou cestou až do Benátek n. Jizerou, kde jsme na zdejším horním náměstí něco pojedli. Na dalších kilometrech jsme se s Jizerou dosti sblížili, romantické bylo projetí kolem Dražického jezu s mlýnem. Pak se nám otevřelo údolí Jizery, které motorista nemůže poznat, pokud jezdí jen po dálnici. Krásná zákoutí staré řeky nás obohatila na celý den. Údolí se táhlo až k Mladé Boleslavi. Ne tak ale pro nás, my jsme se opět na chvilku vrátili na silnici a od Horek jsme  vystoupali až do Jezerního Vtelna.

A tam nemůžete minout krásný, romantický zámek Stránov s přilehlým velikým parkovým areálem.

Pak jsme sjeli do Krnského údolí, projeli technicky zajímavý železniční most a poté zase proti proudu Jizery. Z výšky na nás hleděl další zámek Vinec,  ale to už jsme se blížili k mladoboleslavskému nádraží.

Vzhledem k pokročilému času jsme se rozhodli, že další trasu směrem na Nymburk zrušíme a do Prahy se vrátíme motorovým rychlíkem přes Všetaty a Neratovice.

Výletu se zúčastnilo pět jezdců - Květa, Petr, Fanda, Zdeněk a já. A ujeli jsme základní kilometráž bezmála 60 km. Ti, co pak ujeli další kilometry z nádraží domů,  měli pochopitelně něco navrch.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 24. července 2018

Dne 24. července jsme absolvovali plánovanou cestu z Metra B "Luka". Navržená trasa byla splněna do puntíku. I když jen ve třech jsme projeli Řeporyje, Ořech, Chýnici, Trněný Újezd, Kozolupy, nahlédli jsme do atraktivního lomu "Amerika", pak přes Mořinu až pod Karlštejn. Ten jsme objeli ze všech stran, co to šlo. Jelikož jsme dosahovali přes veliké vedro nemalé rychlosti, dostihli jsme podhradí Karlštejna bez otevřených hospod. To naší žízni moc nesvědčilo. Tak jsme dali zavděk krásné hospodě U Máni v Hlásné Třebáni.

No a pak už zpátky k Berounce, Řevnice, Lety, Dobřichovice, Mokropsy, Černošice, Radotín, Lahovice, Hlubočepy a každý domů dle svého směru.

Celkem 65 km jen na základní trati.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 20. června 2018

Poslední naše jarní, letos pátá, cyklojízda nás zavedla na hřeben Brd. Vyrazili jsme ve středu 20. června před půl devátou vlakem ze Smíchovského nádraží. S přestupem na zlikvidovaném berounském nádraží (celková rekonstrukce za veliké peníze) jsme vystoupili na Hořovickém nádraží po desáté hodině.

Čekal nás náročný výstup (mohlo by se vžít slůvko "výtlak") na jinak zajímavé hořovické náměstí, dalších 7 km nahoru směrem na Jince a pak z Křešína do nitra Brd. Náš plán byl příliš rozsáhlý a jeho splnění bylo nad náš vyměřený čas i naše síly. Na Padrťské rybníky jsme prostě nedojeli. Snad příště!

Ale zato jsme poznali poměrně významnou zříceninu Valdek. Po Brdech jsme ujeli více než 30 km - je to fakt samej kopec. Jinak žádná hospoda, žádná osvěžovna - ta poslední byla v obci zvané Felbabka. Pak už jen žízeň. Odměnou nám byl přehrada Záskalská, kterou jsme objevili cestou dolů z Brd směrem na Komárov. Nádherná voda, přehrada uprostřed krásné přírody. No a my jsme neodolali a vskočili do příjemně vyhřáté vody. Takže skoro triatlon.

Závěr - opět z Hořovic vlakem. V Berouně jsme se rozloučili, někteří pokračovali až do Prahy, čímž dosáhli výrazně vyšší kilometráž. Možná i 70 km. Účast jen tři účastníci - Květa, Petr a já.

Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu - 6. června 2018

Vážení příznivci cyklovýletů se Senior fitnes!

Dnešní den si zapíšeme zlatým písmem do historie našich cyklovýletů, neboť na plánovanou trasu se nás vydalo celkem SEDM! To už byl pěkný vláček a také jsme kromě obdivných pohledů na zdatné sportovce sklízeli i respekt. Trasa motivovaná LABEM a JIZEROU měla start na Černém Mostě a poté v Horních Počernicích u nádraží. Pak jsme vyrazili na Zeleneč, Toušeň, Brandýs n. L., Kostelec n. L., Křenek (tam jsme konečně našli otevřenou hospodu - té díky za občerstvení, kterého se nám díky horku už zatraceně nedostávalo). Pak přes Lhotu do Hlavence a přes dálnici D 10 do Olbramovic a Káraného. Znaveni letos obvyklým parnem usedli jsme do stínu známé a oblíbené cyklohospůdky U Ferusů. A pak už směrem k Horním Počernicím.

Uteklo to jako voda - 60 kilometrů jsme spořádali s lehkostí jezdců Tour de France a už jsme klepali na bránu hlavního města v hranicích jeho dvacáté městské části. Díky všem jezdcům za vydatný sportovní výkon - Květě, Petrovi, Miriam a Jarce, Fandovi a Karlovi z domácí stáje, no a i mně za tu odřenou zadní část.

A příště: ve čtvrtek 21. června jedem do Brd! Neváhejte a využijte příležitost k návštěvě překrásného českého pohoří, ještě nedávno zasaženého vojenskými silami naši nikdy neporažené armády. Podrobnosti včas pošlu, už dnes počítejte s částí trasy s pomocí Českých drah, možná s  odjezdem i trochu časnějším - ať si to pěkně užijeme. Moc Vás zdravím a těším se na další cyklovýlet!

Ivan Liška

Zpráva z cyklovýletu - 10. května 2018

Na druhý výlet jsme se vydali opět podél Vltavy, tentokrát na druhou stranu Prahy. Od Holešovického nádraží jsme vyrazili na Trojskou stranu, tam se k nám připojila další dvojice a tak jsme ve čtyřech uháněli s Vltavou po levici a v zádech až na kraj Kralup.

Naši komunální budovatelé ani v dalším roce nic neudělali s hroznou cestou od Řeže k Libčickému přívozu, tak jsme ji museli stejně jako v letech předchozích urazit i s velkou mírou rizika případného zaškobrtnutí a následného pádu do hlubin říční navigace. A tomu se v cykloterminologii říká  prosím pěkně "Eurovelo". Inu asi nejsou peníze (?).

Výsledkem našeho povltavského kodrcání byla velká žízeň, kterou se nám jen s největšími potížemi podařilo uhasit (všechny hospůdky a občerstvovačky ještě spinkaly zimním spánkem). Co ale neminulo, byl defekt jednoho z nás, jenž přinesl hodinové zdržení.

Zpátky jsme raději jeli horem z Kralup přes Máslovice, Vodochody a Klecany zase do náruče naší Vltavy. A hezky po větru až do Troje. Tam jsme se po ujetých 65 kilometrech rozloučili.

Takže kdo absolvoval celé tyto dva výlety, má prvních jarních 100 a 18 kilometrů. Příští kolovýlet se koná ve středu 6. června. Pozvánku s trasou včas odešlu všem, na které mám mailovou adresu, včetně paní Červenkové.

Srdečně zdravím a co se týče účasti věřte: bude líp! A kdyby nebylo, nás by to i ve dvou bavilo ! Že jo Květo!

Váš kolovýpravčí Ivan Liška

 

Zpráva z cyklovýletu – 12. dubna 2018

První jízdu jsme naplánovali i uskutečnili ve čtvrtek 12. dubna. Stalo se již dobrou tradicí, že první kolovýlet snoubíme s naší krásnou Vltavou. Takže jsme vyrazili od Metra "Hůrka" Prokopským údolím do Hlubočep a pak již pěkně proti proudu až k soutoku s Berounkou.

Přes Radotín jsme pak pokračovali do Černošic a tentokrát jsme zavítali i do Lipenců. Obrátili jsme se zase směrem k Praze a také již tradičně jsme navštívili malou cukrárničku na Zbraslavském náměstí. Mají tam moc dobré dortíčky, takže kdo chyběl, prohloupil. A pak už zase zpátky k Vltavě a po proudu hajdy na Prahu.

Rozloučili jsme se na Smíchově. Jeli jsme ve třech (řada loňských účastníků zájezdu se omluvila), urazili 53 km a spokojeně se rozjeli do svých vigvamů. Odměnou statečným bylo příjemné počasí a klidná a bezpečná cesta. Jakož i jeden strakonický dudák v keltské letní restauraci ve Zbraslavi.

Ivan Liška

© 2008 - 2018 Senior fitnes z. s. Všechna práva vyhrazena. Design by Vojtěch Blechta